Určitě mi dáte za pravdu, když řeknu, že začátek nového školního roku bývá plný předsevzetí a očekávání. S dětmi si slibujeme, jak se společně budeme učit a jak bude všechno lepší než v loňském školním roce. Nicméně pomalu ale jistě se naše předsevzetí spolu s narůstajícími povinnostmi ztrácí v hlubině zapomnění. Většina dětí má kromě školy tolik jiných zájmů, že pomalu neví, kde jim hlava stojí a na učení již samozřejmě nezbývá tolik času, kolik by bylo potřeba. Večer pak všichni padneme vysíleně do peřin, abychom se ráno vzbudili do dalšího maratonu. A je pochopitelné, že se nám zcela určitě nebude chtít. Výsledkem tohoto shonu pak bývají špatné známky, problémy s chováním, stres a další problémy.

            Jiné je to samozřejmě, když máte doma prvňáčka. Ti jsou plni očekávání, první den nemohou dospat, všichni cítíme, že se před nimi otvírá nový svět a celou budoucnost mají před sebou. Prvňáčci navíc nedělají znuděné obličeje, když mluví paní učitelka, ale vzhlížejí k ní s patřičnou úctou a obdivem. Neznevažují učení, protože touží po nových věcech a chtějí se všechno naučit.  Je jasné, že se i mezi prvňáčky najdou výjimky, ale většina z nich se do školy těší a učení je baví. Záleží samozřejmě také na paní učitelce (panu učiteli), kterou naše dítě dostane, ale to už je zase jiná kapitola.

                Od druhého ročníku se ze začátku školního roku stává všední záležitost. Během první třídy si většina dětí postupně na ranní vstávání a na školní povinnosti zvykla, takže když jdou do druhé třídy, jsou z nich zkušení a ostřílení školáci, kteří sice přesně nevědí, co nového se budou učit, ale ví, jak to asi bude probíhat a co se po nich chce. Neočekávají žádné dramatické změny, nicméně se mezi nimi již najdou ti, kterým škola a s ní spojené ranní vstávání a povinnosti radost dělat nebudou. A stejně tak je tomu i v dalších ročnících.

            Někteří to jistě dobře znáte – křik při vstávání, ranní bolení bříška, slzy a všemožné výmluvy proč nejít do školy. Nejprve chodíte po doktorech, kteří však žádný zdravotní problém nenajdou. Jdete do školy a pídíte se, zda vaše dítě nemá problém se spolužáky, kamarády či snad s paní učitelkou. Přesto však je to každé ráno stejné. Občas mám pocit, že škola některé děti hrozně bolí. Ale jak jim pomoci? Vždyť přece objevování nových věcí je taková zábava.

            V dávných dobách měly děti volnost. Mohly si hrát a prozkoumávat svět celý den. Věnovaly se prostě tomu, co je právě zaujalo, prozkoumávaly hranice svých možností a tím se vzdělávaly. Samy si určovaly, co se chtějí naučit a co ne. Děti jsou totiž od přírody hravé, zvídavé a společenské a to, že si mohly samy vybrat, bylo pro ně motivací a hnacím motorem touhy po vzdělání. Děti se tenkrát prostě chtěly vzdělávat a nikdo je k tomu nemusel nutit. Stejně tak jsou na tom děti i dnes. Také mají touhu po vzdělání, bohužel jim ale už od útlého věku umetáme cestičku, ukazujeme směr a říkáme, co smí a co ne. Zmizela tak dřívější volnost a možnost výběru. Dětem je překládáno a vlastně vnucováno, co se mají a musí naučit. Ve školách se plošně učí všichni to stejné a není prostor pro to, aby vzdělání bylo každému ušito přesně na míru. Každý jsme ale jiný, každý také máme talent na něco jiného a tudíž máme i jiné potřeby a z těch by se mělo vycházet. To však naše školství neumožňuje a přetrvává tak trend, že většina dětí chodí do školy opravdu nerada. A tady se nabízí otázka: „Co s tím?“ Je vůbec nějaká možnost, jak zařídit, aby škola děti „nebolela“?

            Řekla bych, že nejdůležitějším faktorem je POZITIVNÍ MOTIVACE. Motivovat děti bychom měli zejména my rodiče a kromě nás i učitelé svým přístupem a formou výuky. Zcela určitě bychom děti neměli školou či snad učitelem strašit. Naopak je potřeba dětem vysvětlit, proč je vzdělání důležité a jít jim příkladem. I my dospělí můžeme objevovat svět a učit se nové věci. Látka, která je probírána ve škole, je samozřejmě jedna věc, my ji však dětem můžeme osladit. Ptáte se jak? Dobré je učit se formou hry, ukažte dítěti, že nemusí udělat vždy jen to nejnutnější, co škola požaduje. Ukažte dítěti, že má na víc, že se může vzdělávat i samo a objevovat další a další souvislosti, které pak využije v praxi. Existují přece knihovny, muzea, nejrůznější centra poznání, encyklopedie, internet a samozřejmě příroda, ve které toho můžeme vidět nejvíc. Stačí se jen zamyslet a určitě vás napadne, jak svého potomka k učení přilákat.

            Dalším důležitým bodem je PRAVIDELNÝ REŽIM, na který bychom měli dítě zvykat už od útlého věku. Když je miminko malé, samo si říká, kdy chce jíst, spát atd. Starší děti začínají objevovat svět a pomalu ale jistě se toto objevování pro ně stává důležitějším než potřeba spánku. Proto také batolátka mnohdy při poledním (někdy i večerním) spánku vzdorují. Je ale potřeba vytrvat a být důslední. Pro některé děti (samozřejmě i pro některé dospělé) je problém ranní vstávání. Proto je na místě, aby dítě chodilo včas spát. Jak se totiž říká: „Ranní ptáče, dál doskáče“. Pokud bude ale náš potomek nevyspalý, bude se ve škole povalovat, neudrží pozornost a problémy na sebe nenechají dlouho čekat.

Kromě toho bychom si měli s dětmi stanovit, kdy je čas práce a čas odpočinku. Pro děti je časem práce příprava do školy, která by měla (pokud to jen trochu jde) probíhat vždy ve stejný čas. Opět je důležitá pravidelnost a jakýsi rituál, který když nastavíme a budeme dodržovat, stane se brzy naší součástí a bude po potížích. Vždy bychom ale měli při zavádění režimu vycházet z individuálních potřeb dítěte.

            Velice důležité je také dítě NEPŘETĚŽOVAT. V dnešní době panuje trend – čím víc kroužků a dalších aktivit, tím lépe. Dle mého názoru to není v pořádku. Zejména u mladších dětí, které se snadno unaví. Pokud dítě hned po škole putuje do školní družiny, z ní následně do dalších několika kroužků a přijde domů večer, je něco špatně. Takové dítě totiž absolutně nemá šanci si vydechnout, natož se učit a dělat přípravu do školy. Je zcela logické, že na začátku školního roku by zejména ti nejmladší nejraději chodili do všech kroužků, které jsou v nabídce, protože je to pro ně nové a vzrušující. Nicméně opět je to na nás rodičích, abychom objektivně posoudili, co se zvládnout dá a co naopak ne a na základě toho vybrali jen to, co bude pro naše dítě tak akorát.

            V dnešní době je trendem se zaměřovat zvláště na to, co nám nejde. Při učení děti nutíme stále dokola procvičovat násobilku, vyjmenovaná slova, sloupečky příkladů atd. Neříkám, že to není potřeba, ale jak už jsem řekla, každý jsme jiný a každý máme nadání na něco jiného. Proto je velice důležité PODPOROVAT KLADNÉ STRÁNKY, tedy to, co dítě baví a na co má talent. Je logické, že když dítěti nejde matematika, budeme ji s ním procvičovat, ale jen do té míry, abychom mu ji neznechutili. Daleko více bychom se měli zaměřit na oblast, která dítě baví, protože v té může dosáhnout dokonalosti. Díky tomu bude motivované a bude mít chuť se věnovat i méně oblíbeným činnostem, i když v nich stejného úspěchu nikdy nedosáhne. Záleží opět jen na nás rodičích, zda dítě budeme nutit do toho, co mu nejde a dokonale mu školu a učení otrávíme, nebo mu umožníme okusit, jak chutná úspěch a dáme mu tak pocítit, že je v něčem dobré.

            Nezapomeňte také dítěti říci, že jste tu pro něj a že za vámi může kdykoli přijít. BUĎTE DÍTĚTI OPOROU. Každý z nás potřebuje záchytný bod, kterého se můžeme chytit, když se nám nedaří, ale i v momentech, které jsou pro nás krásné. My rodiče bychom měli být takovýmto bodem pro naše děti. A to i přesto, že máme práce a dalších povinností nad hlavu. Děti jsou totiž to nejcennější, co máme a měly by vědět, že si na ně vždy uděláme čas. Za kým jiným by měly v případě potíží jít, než za svými rodiči, kterým se mohou se vším svěřit? To ale neznamená, že děti nepovedeme k samostatnosti. Je jasné, že s prvňáčkem se budeme chystat do školy společně, každý další rok bychom ale měli věnovat tomu, aby se dítě v něčem osamostatnilo – např. od druhé třídy si bude pod naším dohledem samo chystat aktovku podle rozvrhu, od třetí třídy už si zvládne samo vypracovat domácí úkoly, ale bude zcela určitě na místě, když se s ním naučíme a vyzkoušíme ho z probírané látky atd. Zkrátka buďme pro děti oporou, ale VEĎME je k SAMOSTATNOSTI A ZODPOVĚDNOSTI, aby se o sebe v dospělosti dokázaly postarat.

            ŘEŠTE PŘÍPADNÉ PROBLÉMY VČAS, protože odkládáním se vše jen zhoršuje. Jestliže se vašemu dítěti ve škole nelíbí, popovídejte si s ním o tom a snažte se co nejrychleji zjistit proč. Možná se mu jen nechce vstávat nebo plnit školní povinnosti, protože ho to nebaví. Ale možná je za jeho odporem ke škole víc a nemusí to být hned šikana nebo učitel, který dítěti nesedl. Může se jednat i o poruchy učení či chování, které je potřeba odhalit, čímž dítěti vzdělávání usnadníme. Proto, pokud si všimnete, že vaše dítě trpí ranními nevolnostmi, vzteká se nebo je neustále skleslé, pátrejte po příčině a nenechte se odradit prvotním neúspěchem. Vždy se totiž něco najde, i když je to třeba jen maličkost.

            Pokud tedy chceme, aby naše dítě chodilo do školy alespoň trochu rádo, musíme mu s tím pomoci. Jsou samozřejmě i děti, které se současným školským systémem nenechají otrávit, ale takových je jen velice málo. Proto je potřeba, plánovat čas tak, aby v něm bylo co nejvíce prostoru pro hru a zábavu. Vždyť není potřeba učit se jen ve školních lavicích. Daleko více se toho totiž naučíme vlastním objevováním a v tom bychom děti měli podporovat. 

 

Mgr. M. Tomanová