Zeptáte-li se dítěte, jestli má rádo domácí úkoly, většinou odpoví, že ne. Přesto se najdou i výjimky. Většinou však jde o žáky nadané a pozitivně motivované, které nikdo k učení nutit nemusí, naopak dělají práci navíc a sami se učí dopředu, protože je žene touha po poznání. Takových dětí ale mnoho není. Typické dítě bere školu jako nutné zlo a po příchodu domů by nejraději odhodilo aktovku do kouta a celý zbytek dne trávilo podle vlastního uvážení. Brání mu v tom však výše zmiňované domácí úkoly, které musí chtě nechtě udělat. Přesto je možné zavedením správného řádu a použitím několika jednoduchých rad tuto každodenní povinnost zpříjemnit.

            Nejlepší by samozřejmě bylo, pokud by si váš potomek žádný domácí úkol nepřinesl a vy byste díky tomu mohli učivo procvičovat dle vašeho gusta. Buďme ale upřímní. Kdo z nás, pokud ví, že nemá žádné povinnosti, si je dobrovolně vymýšlí? Já tedy ne. Když vím, že si nic do práce chystat nemusím, tak na ni ani nemyslím a mnohem raději se budu věnovat svým zálibám, než něčemu, co mi v nich brání. Z toho vyplývá, že pokud by děti nedostávaly žádné domácí úkoly, tak by se pravidelné přípravě do školy věnovalo jen mizivé procento nadšenců. Z toho důvodu se domnívám, že jsou domácí úkoly potřeba, ale musí mít určitá pravidla a hlavně musí být smysluplné.

            Podle odborníků by dítě v první třídě mělo domácími úkoly strávit denně cca 20 minut, k tomu je ale nutné připočíst čas věnovaný nácviku čtení. U mladších dětí jsou domácí úkoly zřídkakdy problémem (pár příkladů, něco napsat či doplnit, jeden nebo dva pracovní listy, několik slovíček, dvacet minut čtení …). Zkrátka, nic přehnaně náročného. Postupem času se ale situace mění. Čím je dítě starší, tím více učení a náročnější domácí příprava, která by však měla mít svá pravidla a měla by někam směřovat. Bezhlavě zadávané domácí úkoly jen proto, aby nějaký domácí úkol byl, nemají smysl. Je tedy důležité, aby učitel volil uvážlivě a nezatěžoval žáky, potažmo jejich rodiče, zbytečnostmi. Jedině pak mohou být domácí úkoly brány pozitivně.

            Pokud chceme, aby naše dítě dělalo úkoly bez křiku (natož aby je dělalo rádo), musíme začít u sebe. Zcela určitě není dobré, abychom dítě, sotva vyjde ze školních vrat, zpovídali, kolik má domácích úkolů a co se má za známky. Pokud chcete, aby vše probíhalo v klidu, usmějte se na dítě, obejměte ho a řekněte mu, že ho rádi vidíte. Domácí úkoly a známky nikam z tašky neutečou. Zkuste strávit čas, než dojedete domů, něčím příjemným. Po příchodu do bytu se také hned nevrhejte po aktovce. V klidu se převlečte, udělejte si svačinu a teprve potom se začněte zajímat o to, co bylo ve škole. Sedněte si ke stolu a společně se proberte všemi sešity, abyste zjistili, co se ten den dítě učilo, jak mu to šlo a co má za domácí úkol. Odpusťte si věty typu: „No, ty toho zase máš. Ta učitelka se snad zbláznila.“ Jak se pak má cítit dítě, když vy jste otrávení, sotva otevřete tašku. Nevěšte hlavu, pokud dítěti nejde práce rychle od ruky. Důležité je, aby ji dělalo v klidu a beze stresu. Dobré také je, zkoušet nácvik čtení, psaní i počítání různými způsoby a na různých místech. Číst se dá vlastně všechno a všude, číst můžete i společně před spaním. Stejně tak počty nemusíte procvičovat u stolu, ale kdekoli a jakkoli. Zahrajte si „ufounskou“ násobilku, bingo na vyjmenovaná slova, vymýšlejte příběhy, skládejte básničky atd. Pokud dítěti nejde psaní, dejte mu na stůl tác s moukou nebo pískem, ať trénuje správné tvary tam. Může psát i na tabuli křídou, na velký papír, na chodník … fantazii se meze nekladou. Dítě bude spokojené a bude brát učení jako hru, nikoli jako povinnost. Je jasné, že pokud má za úkol vypočítat sloupečky příkladů, tak je prostě vypočítat musí; pokud má napsat stránku v písance nebo opsat či doplnit nějaké cvičení, tak to také bude muset udělat, ale nemusí to být s křikem. I tyto úkoly lze dělat formou hry. Dejte si například závod (Stihneš příklady vypočítat dřív, než já nakrmím psa? Napíšeš stránku v písance dřív, než já umyji nádobí?). Je na každém z vás, jak zařídíte, aby domácí příprava byla bez slziček. Každé dítě je ale jiné a na každé platí něco jiného.

            Mnohé děti ale nejsou schopny soustředění hned po příchodu ze školy. Dejte jim tedy čas na oddych a domluvte se, jak dlouho bude odpočinek trvat, kdy začnete psát úkoly a kdy asi skončíte. Důležitá je vaše důslednost, proto tuto domluvu dodržte i za cenu toho, že máte právě rozdělanou nějakou práci. Ta počká. Dítě musí vědět, že nemluvíte takzvaně do větru, ale že vaši domluvu dodržíte. Prvňáčkovi, který ještě hodiny nepozná, můžete vše ukázat. Vezměte si papírové hodiny nebo si nastavte budík. Pokud dítě začne uprostřed práce kňourat, upozorněte ho, že jste se na něčem domluvili a čas přípravy do školy ještě nevypršel. Nicméně je vhodné ho nechat maličko proskočit, udělat pár dřepů atd. Dítě se pak bude zase o něco více soustředit. Každopádně platí pravidlo, že úkoly by měly být hotové před večeří. Dítě je po celém dni unavené a schopnost soustředit se večer klesá. Ať už ale budete s dítětem dělat přípravu do školy hned po příchodu domů nebo až po chvíli odpočinku, zkuste ji brát vážně. Nepřerušujte ji kvůli zbytečnostem jako je vynesení koše nebo úklid rozházených hraček. Ani svačina není důvodem k přerušení domácí přípravy do školy. Když se dítě věnuje jedné činnosti, nerozptylujte ho jinou. Ztrácí pak schopnost soustředit se a domácí úkoly trvají o mnoho déle. Rozhodně ale nikdy nedělejte úkoly za dítě, protože byste mu tak jen uškodili. Raději si dejte práci s vysvětlováním, aby dítě látku pochopilo, protože při testech ve škole s ním nebudete, tam bude muset pracovat samo a ukázat, že danému problému rozumí. A pokud dítě úkol napsat opravdu nezvládne a vy mu to nedokážete vysvětlit tak, aby vše pochopilo, ani tak nedělejte práci za něj. Problém se tím nevyřeší, naopak se prohloubí. V takovém případě raději zajděte za učitelem a domluvte se s ním, jak situaci vyřešit. Příští úkol určitě dopadne líp.

A nejsou domácí úkoly vlastně zbytečné?

            To je otázka, která v současnosti zaměstnává řadu pedagogů a ještě více rodičů. Stejně jako existují rodiče, kteří berou domácí úkoly jako velmi důležitou a přínosnou součást vzdělávání, další o nich pochybují a říkají si, zda vlastně po večerech s dětmi nedělají práci za učitele. Existuje také řada mýtů o domácích úkolech. V některých případech jsou však úkoly nenahraditelné. Jedná se například o výuku cizích jazyků. Pár minut procvičování denně totiž přináší výrazně lepší a trvalejší výsledky než náročné nárazové studium a stejně tak je tomu i při výuce hudby. Dobré je najít si cca 15 minut každý den než cvičit jednu hodinu za týden. Takové cvičení totiž nemá vcelku žádný smysl. Ale to už je otázka volnočasových aktivit, nikoli otázka přípravy do školy.

            Domácí úkoly u prvňáčků v podobě nácviku čtení, psaní a počítání jsou důležité v tom, že si děti mají možnost na nich všechny nové dovednosti procvičit. Ve velkém školním kolektivu (není výjimkou ani 30 dětí v jedné třídě), kde má každé dítě jiné tempo, totiž nebývá prostor na to, aby u všech došlo k důslednému nácviku a upevnění. Domácí úkoly navíc rozvíjejí smysl pro povinnost a schopnost samostatně se učit, kterou děti v pozdějších fázích vzdělávacího procesu i života bezesporu ocení. Proto je dobré zatnout zuby a vytrvat.

            Na druhou stranu ale dnes mají děti po škole nejrůznější aktivity, které rozvíjejí i další stránky jejich osobnosti. Z tohoto důvodu v některých západních státech školství dospělo k tomu, že právě tyto aktivity jsou pro rozvoj dítěte přínosnější než domácí biflování učiva. Proto někteří učitelé i u nás od zadávání domácích úkolů pomalu upouštějí a klasické úlohy nahrazují dlouhodobějšími projekty na určité téma, což bývá pro děti mnohdy zajímavější a mnohem přínosnější než pouhé vyplňování pracovních listů nebo pěchování nezajímavé látky do krátkodobé paměti.

Jak vypadá takový smysluplný domácí úkol?

  • jedná se o zajímavý problém nebo praktický úkol, který nemá nic společného s rutinou a který zaujme dětskou mysl natolik, že bude mít samo chuť zjistit o problematice více
  • je tvůrčí a dává prostor vlastní aktivitě
  • zasahuje do více různých oborů a probouzí v dětech zájem o různé oblasti

Nicméně, ať už jsou domácí úkoly jakkoli atraktivní, není dobré jimi dítě přetěžovat. Dopřejte sobě i jemu čas na odpočinek a užívejte si společně volné chvíle, kterých je bohužel díky povinnostem čím dál tím méně.

Mgr. Marie Čermáková Tomanová