Je začátek ledna a naše děti budou psát své pololetní testy, ve kterých mají prokázat, zda ovládají látku, kterou během první poloviny školního roku měly pochopit a zvládnout. Ve svých žákovských knížkách mají již dostatek známek pro pololetní hodnocení, přesto si těmito testy mohou ještě výslednou známku (zejména ti, kterým vychází nerozhodně) vylepšit nebo pohoršit. Myslím si však, že pro mnohé žáky jsou tyto testy (pokud jim učitel přikládá přílišnou důležitost) zbytečně stresující a konečná známka vůbec nemusí odpovídat tomu, co dítě umí. Já samozřejmě se svými žáky pololetní testy také píši, nicméně vím, jak který žák v daném pololetí pracoval a tomu také odpovídá známka na pololetním vysvědčení. Toto vědí moji žáci i jejich rodiče, proto pro ně nejsou známky na vysvědčení žádným překvapením. Tedy alespoň pro většinu z nich, protože se najdou i rodiče, kteří se o prospěch svých žáků příliš nezajímají a pak se nestačí divit, co jim jejich potomek připravil za překvapení, ať již příjemné či nepříjemné. Ne vždy tomu tak ale je, protože co učitel, to jiný názor a jiná zkušenost.

            Zatím je ale na případnou nápravu ještě čas. Nikdy totiž není pozdě začít se učit. Do vysvědčení sice zbývá necelý měsíc, přesto mají žáci možnost (pokud tedy chtějí) zabrat a zlepšit si, co ještě jde. Povinnosti však neleží pouze na dítěti. Jsme tu také my – rodiče, kteří bychom na děti měli dohlížet a věnovat jim potřebnou péči a čas. Naše dítě by mělo vědět, že za námi může kdykoli přijít pro radu a že se nám s případným neúspěchem může v klidu svěřit, protože na něj nebudou čekat nadávky, ale máma a táta, kteří pomohou a poradí.  

            Poslední týden před vysvědčením toho už ale moc spravit nejde, naštěstí se však jedná jen o pololetní výsledky a po prázdninách bude čas známky zlepšit a nepochopenou látku dohnat. Vše ale závisí na motivaci, na chuti být lepší a opět na přístupu nás rodičů.

            Pokud vysvědčení dopadne dobře, udělejte si čas na pochvalu a případnou odměnu. Nejlepší odměnou (alespoň si to myslím) je nějaká společná akce – tedy čas, který věnujete jen a jen dítěti. Můžete spolu zajít do cukrárny, zábavního parku, jet na výlet… prostě cokoli, co vás jen napadne a bude bavit. Můžete samozřejmě koupit i nějaký hmotný dárek, který sice na chvíli potěší, ale po čase většinou upadne v zapomnění. Proto si myslím, že čas, který prožijete společně, kdy si užijete spoustu legrace, má mnohem větší hodnotu a budete na něj ještě dlouho vzpomínat.

            Co ale dělat, jestliže vysvědčení moc dobře nedopadlo?  Při neúspěchu určitě na dítě nekřičte, nenadávejte mu, zbytečně netrestejte a už vůbec ne fyzicky. Pokud jste se o prospěch dítěte alespoň trochu zajímali, tak pro vás známky nejsou žádným překvapením. Proto místo křiku a nadávek raději vymyslete, jak dítě motivovat k lepším výkonům. Určitě je na místě dítě pokárat za to, že se málo snažilo, ale je potřeba také dodat, že si myslíte, že má váš potomek na víc. Po každé výtce však dítě povzbuďte a pochvalte ho i za jeho minimální snahu. Vždyť přece mohlo být ještě hůř.

            Jestliže už dopředu víte, že dítě pěkné známky nedonese, promluvte si s ním o tom. Zkuste zjistit v čem je problém, zajímejte se o jeho pocity a pokuste se spolu vymyslet, co společně uděláte pro to, aby výsledky ve druhém pololetí byly lepší. A těmi výsledky nemyslím jenom známky, ale celkovou chuť do učení. Pokud totiž dítě bude mít motivaci a chuť se učit – to znamená, že když bude vědět, proč se učí a že to nedělá pro nás, ani pro učitele, ale pro sebe samého, tak budou i jeho výsledky (a nejen ty školní) mnohem lepší. Po takovéto analýze společně stanovte závěr a dohodněte pravidla, kdy a jak se bude dítě učit, jestli se bude učit samo nebo s vámi, případně můžete domluvit doučování ve škole nebo u soukromého učitele. Domluvte se, že v dobu, kterou jste společně vyhradili pro učení, se bude opravdu věnovat jen a jen učení a všechny ostatní aktivity jako televize, počítač, kamarádi atd. musí počkat. Nestačí však jen domluva. Mnohem těžší bude důsledné dodržování těchto dohodnutých pravidel. Pokud se vám ale podaří vytrvat, úspěchy se brzy dostaví a budete se z nich radovat nejen vy, ale hlavně dítě. Pokud se vám však ani přes veškerou snahu a důslednost nebude dařit prospěch zlepšit, je na čase vyhledat odborníka (nejlépe zajít do pedagogicko - psychologické poradny) a pokusit se zjistit v čem je problém.

             

Na závěr několik rad, aby se pro vás vysvědčení nestalo strašákem:

  • nepřikládejte známkám větší váhu, než mají
  • za špatné známky děti zbytečně netrestejte, hledejte příčinu a snažte se společně najít řešení
  • domluvte si pravidla a důsledně je dodržujte
  • stanovujte reálné cíle a nechtějte po dětech nemožné
  • nekřičte, nenadávejte a hlavně fyzicky netrestejte
  • chvalte, motivujte a vždy oceňte i třeba jen maličkost, protože snaha se počítá
  • nesrovnávejte své dítě s ostatními, každý jsme jiný
  • Nikdy nevyslovujte věty typu: „S takovým vysvědčením se domů nevracej!“ Dítě by to mohlo vzít vážně.

 

Přeji všem dětem krásné vysvědčení a rodičům hodně sil a trpělivosti.

Mgr. Marie Čermáková Tomanová