S žabákem Ferdou a jeho mouchami jsme se poprvé se synem seznámili v září 2016, kdy jsem tehdy s 1 a půlletým synem Matějem začala navštěvovat kurz cvičení pro maminky s dětmi do 3 let. V cvičících hodinách figuroval Ferda jako kamarád dětí, který s nimi cvičí, a děti mu pak na konci cvičení dávají najíst mouchy, které odtrhávají z mucholapky. Do větší hloubky se s Ferdou v hodinách nepracovalo. Matěje žabák hned zaujal a vždy, když jsme vešli do místnosti, prvně ze všeho se po Ferdovi začal ptát. Musím zmínit, že Matěj začal mluvit velmi brzy a v 18 měsících jsem se s ním plnohodnotně domluvila, takže s Ferdou na cvičení začali být velcí kamarádi, místo aby cvičil s dětmi, tak raději přibližně do prosince většinu času seděl s Ferdou na klíně a něco mu povídal nebo spolu tancovali/cvičili. Vůbec Ferdu nechtěl půjčovat ostatním dětem. Doma se po Ferdovi sice neptal, ale vždy, když jsme na cvičení jeli, radostně na mne volal, že už se těší na svého kamaráda Ferdu. V tento moment jsem začala pátrat po internetu, co je vlastně Ferda zač. Musím říci, že nejprve jsem koupi zavrhla z důvodu ceny, připadala mi za plyšáky s knížkou docela velká a uvažovala jsem, zda raději nekoupím „jen“ žabáka a mouchy samostatně. Od cvičitelky jsem si však půjčila knížku a jsem ráda, že jsem investovala do celého setu. Knížka je opravdu povedená a pracujeme s ní i se starším, téměř 8letým synem Vojtou. Takže Ferda byl tedy zvolen jako jeden z dárků k 2. narozeninám a musím říci, že se osvědčil a stále Matěje nepřestává bavit.

A jak se nám s Ferdou pracuje?

Ferda je hlavně velký kamarád, kterého Matěj neustále chová, krmí jej, dává mu napít, dává jej spát. Kromě toho mu předčítá sám z knížky, tedy spíš komentuje Ferdovi obrázky, které jsou v knížce zobrazeny. Samostatnou knížku máme již 2x přečtenou před spaním a ještě pravděpodobně ji několikrát přečteme. Zatím Matěj ještě nedokáže zodpovědět otázky pokládané v jednotlivých kapitolách, ale vždy spolu projdeme obrázky, ze kterých jsou jednotlivé emoce dobře pochopitelné i pro děti a díky tomu, Matěj dokáže již ve svých téměř 2,5 letech emoce rozpoznat, navíc i díky barevnosti much, rozezná základní barvy bez problémů… nejdříve žabákovi při krmení dával mouchy vztek, smutek a strach s odůvodněním, že tyto mouchy jsou ošklivé a může je Ferda sníst. Jak se s knížkou a mouchami seznamujeme postupně víc a víc, stane se, že Ferda ráno sezobne mouchu i jiné barvy, a když se zeptám, proč Ferda snědl mouchu oranžovou, dostanu odpověď, že má Matýsek dnes ráno dobrou náladu, protože se těší na výlet a chce, aby Ferda měl taky radost, tak mu dal sníst mouchu oranžovou. Nebo naopak, když jsme šli k lékaři, kam se bál, dal Ferdovi sníst mouchu hnědou, prý aby nebyl ten jeho strach, tak velký. Opravdu mne neustále překvapuje, jak ve svých 27 měsících dokáže vnímat a reagovat. Matěj mi přijde víc zvídavější, a proto i více učenlivější ve svých 27 měsících, než jsou třeba stejně staré děti v kurzu, který navštěvujeme, proto se jej snažíme ve vzdělávání, nejlépe formou her nebo prohlížení knížek, podporovat.

Původně jsem plánovala pracovat s knihou jen s Matějem, ale jak jsem Matějovi přečetla celou knihu před spaním, zjistila jsem, že by mohla pomoci i staršímu synovi Vojtovi, který je velmi citlivý a chytrý kluk, ale některé životní změny pro něj jsou či byly složité, třeba příchod sourozence. Zkusila jsem mu, přečíst kapitolu Kuba, byť Vojta už svého bráchu měl doma téměř 2 roky… když jsem kapitolu dočetla, tak mne mile překvapilo, když Vojta říkal: „Mami, Ferda je jak já, podobně jsem se cítil i já, když přišel domů Matěj, ale teď jak je větší, tak jsem rád, že ho mám, nejsem už sám.“

Vojtu plyšový žabák tedy moc nezajímá, i když samozřejmě poté, co jej dostal brácha, tak jej musel taky mít a chtěl Ferdu krmit a bral si ho jako plyšáka k televizi, nyní spíš ho má jako polštářek u televize, do doby než to zjistí Matěj a hned mu jej bere. S Vojtou tedy čteme hlavně příběhy z knížky a „plníme“ otázky k dané kapitole. Čtu tedy hlavně já, on poslouchá, ale vzhledem k tomu, že knížka má větší písmo i řádkování, tak se čte hezky i druhákovi a někdy z vlastní iniciativy z knížky čte Matějovi o víkendu po obědě.

Závěrem musím říci, že mne nemrzí investice, kterou jsem do sady s Ferdou vložila, využijí ji oba synové, manžel si knížku celou též prolistovat a moc se mu líbí a až Ferda oba syny omrzí, schovám si ji pro vnoučata. Nyní uvažuji i o koupi pokračování „Ferda v tom zase lítá“ Vojtovi k 8. narozeninám.

Jediné, co bych vytkla je barva mouchy Osamocení – ze začátku jsme ji dost často zaměňovali s mouchu Důvěry, protože obě barvy pro Matěje byly zelené, takže je škoda, že třeba moucha Osamocení není úplně jiné barvy, třeba fialová nebo bílá.

Krásný den Vám i Ferdovi,

Olga, Matěj a Vojta Humlovi