V dnešní době mají maminky možnost se rozhodnout, jak dlouho zůstanou s dítětem doma. Často však toto rozhodnutí ovlivňuje finanční situace rodiny a zaměstnavatel, který samozřejmě chce, aby se žena z mateřské vrátila co možná nejdříve. Pro dítě je ale dle mého názoru nejlepší, když je doma s maminkou co nejdéle. Pokud to však nejde, je potřeba zajistit hlídání nebo dítě umístit do nějakého předškolního zařízení.

            Nejlepší volbou na hlídání bývají obvykle prarodiče – tedy babička, která již nechodí do práce a bydlí poblíž, případně teta nebo jiný blízký příbuzný. Tuto variantu jsem zvolila u své nejmladší dcery, protože jsem se musela brzy vrátit do práce a babička bydlí kousek od nás. Každé ráno jsem jí malou dovezla a věděla jsem, že je v nejlepších rukách a nebude jí nic chybět. Babičky, pokud tu možnost rodina má a pokud jsou ve věku, kdy si s dítětem poradí, mohou příležitostně hlídat od jakéhokoli věku dítěte.

            Jestliže však hlídací babička chybí, musí se rodiče poohlédnout jinde – například po nějaké šikovné chůvě, která může být i ve věku babičky. Tato varianta je ale poněkud nákladnější. Přesto, pokud se vám podaří najít zkušenou paní, která má již nějaké to hlídání za sebou, budete moci jít do práce s vědomím, že je vaše dítě v dobrých rukách a investice navíc nebudete litovat. Moje prostřední dcera měla chůvu – náhradní babičku od osmi měsíců na dvě odpoledne v týdnu, kdy jsem chodila učit kroužky do školky, a nelitovala jsem. Bydleli jsme tenkrát daleko od prarodičů a do jeslí jsem malou dávat nechtěla. Teta mi tenkrát doporučila hodnou starší paní, kterou si malá hned zamilovala. Ne vždy to ale takto vyjde, proto je potřeba chůvu je vybírat opravdu pečlivě. Přece jen je to cizí člověk, kterému svěřujete své dítě. Nejlepší je proto dát na osobní doporučení známých nebo vybírat v prověřené agentuře, která by měla poskytnout jakousi záruku na své služby. Svěřit dítě chůvě z inzerátu a bez doporučení bych se bála. I chůva může hlídat dítě od jakéhokoli věku a není potřeba řešit, jestli je na to dítě moc malé nebo ne. Zvláště pokud chůva dítě hlídá u vás doma.

            Když však rodiče nemají možnost babičky na hlídání a nemají ani finanční prostředky na chůvu, přichází na řadu různá předškolní zařízení – jesle, státní školky, soukromá zařízení atd. A nyní se dostáváme k otázce, kdy je ten nejvhodnější čas, aby dítě do předškolního zařízení nastoupilo. Maminka, která se musí vrátit do práce, tuto otázku zcela určitě neřeší. Do práce se vrátit musí, babičky na hlídání jsou daleko, dítě tudíž do školky prostě jde, ať už chce nebo ne. A nezmění to ani fakt, že ve školce nějaký ten čas propláče. Naproti tomu maminka, která je na mateřské s dalším dítětem nebo pracuje z domova a nic ji netlačí k tomu, aby své dítě do školky dávala už v například ve dvou letech, otázku věku řešit bude. A jaký je tedy ten nejvhodnější věk dát dítě do předškolního zařízení?

            Školka není pouze místo, kde dítě tráví čas, když jsou rodiče v práci. Školka je hlavně místem, kde se dítě setkává s vrstevníky, se kterými si může pohrát a od kterých se naučí mnoho důležitých sociálních dovedností, což je fakt, který nás většinou motivuje k tomu, abychom dítě do školky dali, pokud nás tedy nenutí finance nebo zaměstnavatel. Dítě se zde také poprvé setká s další autoritou v podobě paní učitelky, kterou bude muset poslouchat a bude pro něj dalším vhodným vzorem. Kromě toho se zde naučí spoustu zajímavých a nových her, básniček, říkanek, písniček atd. Školka také často pomůže dětem s logopedickými problémy, což rodiče ocení zejména před nástupem do školy. Nicméně i přes tato všechna pozitiva musíme brát ohled na sociální a psychickou zralost dítěte. Nechceme přece, aby celé dny ve školce proplakalo, protože se mu stýská po mamince, protože se ve školce bojí, protože se mu tam nelíbí atd. Měli bychom si také uvědomit, že děti většinou až do tří let preferují individuální hru, popřípadě hru s rodičem a o vrstevníky tedy nijak zvlášť nestojí - jsou jim spíš na obtíž.

            Nástupem do školky se bezpochyby mění režim dítěte i celé rodiny. Dochází k prvnímu osamostatnění a odloučení od blízkých, se kterými až dosud dítě trávilo celé dny. Takovéto odloučení zvládne jen dítě, které je na to psychicky připravené, nikoli dítě, které začne plakat pokaždé, když mu maminka zmizí z dohledu (byť jde například jen vysypat koš). Příliš malé dítě nechápe, že maminka musí do práce. Odloučení od ní mu může způsobit trauma a psychické obtíže, protože si myslí, že ho opouští a už ji neuvidí.

            Psychologové a odborníci se většinou shodují na tom, že do tří let je pro dítě nejlepší, když o něj pečují rodiče (většinou matka) – do jednoho roku výhradně. Pak může být příležitostně hlídáno prarodiči či jinou blízkou osobou. Od dvou let (zhruba v době, kdy o sobě začne mluvit v první osobě čísla jednotného) a začne se více zajímat o své okolí, dokáže zvládnout dopolední návštěvu předškolního zařízení. Neplatí to ale o všech dětech plošně, vždy záleží na jejich individuální vyspělosti. Každé dítě má své specifické potřeby, a aby se dobře vyvíjelo, musí být tyto potřeby uspokojovány. Nejdůležitější však je, aby se cítilo bezpečně a nemuselo prožívat stres z každodenního odloučení. Dítě, které už je dostatečně vyspělé, chápe, že maminka sice odchází, ale za pár hodin se zase vrátí. Nebere její odchod jako tragédii. A i když se do školky nijak zvlášť třeba netěší, přece jen tam mají hračky, které doma nejsou a i nějaký ten kamarád se tam najde. Naopak jsou zase děti, které přítomnost vrstevníků vyhledávají. Těm je pak jedno, jestli mají maminku za zády nebo ne. To poznáte už na hřišti, kde vás děti vůbec nepotřebují. Hned se vrhnou za kamarády a při odchodu domů udělají scénu, protože se jim vůbec nechce – a je jedno, jestli jsou jim dva nebo tři roky. Jak jsem ale již psala, toto všechno je individuální záležitost. Jedno dítě není zralé ani ve třech letech a jiné hravě zvládne jesle již od roku a půl. Proto se při rozhodování ani tak neřiďte radami druhých, ale svou vlastní intuicí a vyspělostí vašeho dítěte. Jen maminka přece ví, jaké její dítě je. A navíc, každé dítě je jiné, což mohu pozorovat na svých třech dcerách. Jedna šla do školky ve třech, druhá měla chůvu a do školky šla ve dvou a půl letech, a to mě ještě měla za zády, protože jsem učila ve stejné školce, takže byla naprosto spokojená. No a nejmladší šla do školky až ve třech a půl letech, protože byla naprosto nesamostatná. Dle mého názoru je tedy nejvhodnější (pokud máte možnost volby), aby dítě nastupovalo do školky až tehdy, když začíná vyhledávat nové podněty, činnosti, nové kamarády, když touží objevovat svět, nebojí se odloučení od blízkých a nemá strach z cizího prostředí.

           Co tedy udělat, pokud se rozhodnete, že dítě je na vstup do školky zralé, přestože mu ještě nejsou tři roky?

            Vyhlédněte si školku a zjistěte si o ní co možná nejvíce. Zajděte s dítětem na den otevřených dveří a zajímejte se o vše, co školka nabízí, jaký má profil a jaké jsou zkušenosti rodičů, jejichž děti ji navštěvují nebo navštěvovaly. Následně si zjistěte, zda vůbec ve vámi vybrané školce berou dvouleté a mladší děti, protože ne všechny školky jsou to připraveny a vybaveny. Je důležité, aby strava, zařízení i vzdělání učitelek či chův bylo přizpůsobeno i potřebám batolátek. Možná by pak nebylo na škodu popřemýšlet nad soukromou školkou, která je sice dražší, ale ve třídách bývá mnohem méně dětí. Také si zjistěte, jaká jsou kritéria pro přijímání a jestli vůbec máte šanci, aby bylo dítě do školky přijato.

           Jak probíhá zápis?

                K zápisu přichází s dítětem jeden nebo oba rodiče. Zápis probíhá většinou ve třídě, a to v době, kdy děti, které již školku navštěvují, jsou někde venku nebo mají program v jiné části školky. Vše se děje formou rozhovoru o potřebách rodiny, o zvyklostech a potřebách dítěte, o tom, jak to ve školce chodí, co dítě čeká atd. Během tohoto rozhovoru mezi paní učitelkou (paní ředitelkou) a rodiči si dítě hraje, není pod tlakem a chová se naprosto přirozeně. Takováto neformální událost mu umožňuje klidný nástup do školky a snadnou adaptaci. K zápisu je potřeba přinést rodný list dítěte, očkovací průkaz, váš občanský průkaz a všechny pečlivě vyplněné tiskopisy s potvrzením od lékaře. Někde naopak probíhá zápis tím způsobem, že potřebné formuláře obdržíte až tam a následně je stanoven termín, do kdy je máte vyplněné a potvrzené odevzdat. O tom, co vše je třeba k zápisu přinést a vyplnit, se informujte vždy předem, protože požadavky školek se mohou různit. V některých školkách fungují dokonce zápisy elektronickou formou, kdy rodiče přihlášku vyplní, vytisknou, nechají potvrdit od lékaře a donesou do vybrané školky. Na základě podaných přihlášek a po vyhodnocení kritérií u přihlášených dětí vyhotoví ředitelka školy rozhodnutí o jejich přijetí či nepřijetí, které obdržíte poštou, případně si je vyzvednete přímo v MŠ.

           A co dělat, když je dítě přijato?

            Připravte na to, že dítě bude chodit do školky, jeho i celou rodinu. Začněte postupně s osamostatňováním a nebojte se dítě vyslat třeba i na víkend k babičce. Učte ho, aby dokázalo přesně formulovat svá přání a hlavně, aby se nebálo. Učte jej samostatnosti a soběstačnosti v oblékání, jídle, osobní hygieně atd. Nemějte strach z toho, že něco rozbije, umaže nebo pokazí. Naučte ho, aby o pomoc dokázalo požádat kohokoli, kdo je nablízku. Ve školce s ním bude paní učitelka, chůva, asistentka … a ne vy. Naučte ho zdravit a seznamte ho s kouzelnými slovíčky. Školkou dítě určitě nestrašte, naopak mu ukažte, jak to tam bude prima. Probouzejte v něm zvědavost a zájem o nové věci a lidi. Zapojujte dítě do skupinových činností a pozorujte ho, jak se chová mezi vrstevníky. Nikdy netolerujte agresivitu a naučte dítě, že se nemá stydět požádat o pomoc, kdyby mu někdo ubližoval. Je jasné, že toto všechno najednou nezvládne dvouleté dítě. Přesto jsou určité věci, které by přiměřeně svému věku zvládnout mělo a na ty se zaměřte. Určitě ale nezoufejte, když nepůjde všechno hned. Jednou se vaše dítě všechno naučí a bude z něj šikovný a samostatný člověk. A než se tak stane, vždy tu budete vy nebo někdo jiný, na koho se bude moci obrátit s prosbou o pomoc.