Duben byl ve znamení jara a nejrůznějších příprav na Velikonoce. Měsíc jsme zahájili barevným týdnem, kdy měl každý den svou barvu, do které se děti oblékly, takže byla celá třída krásně barevně sladěna. A proč? Jaro je přece plné barviček … Další týden jsme ve třídě uspořádali velikonoční tvoření, kde děti za vydatné pomoci rodičů a prarodičů vyráběly velikonoční dekorace, které si pak odnesly domů. Účast byla hojná a nechybělo ani chutné občerstvení, které děti doma s maminkou napekly. No a poslední dubnový týden byl ve znamení čarodějnic, protože jsem pro děti připravila tzv. „čarodějnický den“, na který děti přišly v kostýmu čarodějnic a čarodějů. Všechny akce se povedly a děti domů odcházely s tím, že i ve škole to může být a je zábava.

            V Českém jazyce pomalu dokončujeme Slabikář, ve kterém nám zbývá jen několik málo stránek. Proto jsem ve školní knihovně půjčila pro každého knihu „Kocourek se vrací“, abychom se zase posunuli o krok dále a děti měly motivaci k další práci a hlavně ke čtení. Velice mě překvapilo, jak jim to jde a i na nich bylo vidět, že je čtení „opravdové“ knihy baví víc, než jen příběhy ze Slabikáře. Kromě vlastního nácviku čtení jsme samozřejmě zase procvičovali a zlepšovali porozumění čtenému. Bez porozumění by vlastně ani nemělo smysl cokoli číst. Tento měsíc byl také ve znamení diktátů, kterými děti „mučím“. Píšeme krátké diktáty na slova i na jednoduché věty. Někomu to jde, jinému ne, proto je potřeba pravidelný nácvik i doma. Z toho důvodu jsem občas dětem dala za úkol, aby si napsaly diktát doma s rodiči a vzájemně se zkoušeli – rodiče diktují dětem a děti naopak rodičům. Rodiče pak opraví diktát dítěti a dítě hledá chyby, které rodič schválně udělá, a musí je opravit. Ze začátku jsem se trochu bála, že rodiče nebudou chtít, ale moje obavy se nepotvrdily a děti jsou nadšené, že máma a táta také dělají chyby. Kromě diktátů pilně trénujeme i opis a přepis, aby se děti naučily hlídat si interpunkci, což teda některým dělá značné potíže, proto je opět potřeba pilný trénink. A abychom se při výuce také trochu pobavili, hrajeme různé hry se slovy. Například obrácenou plácanou, kdy každý žák vymyslí slovo, napíše ho pozpátku na tabuli a pak ve trojicích (čtveřicích) soutěží s plácačkou v ruce, kdo první najde a plácne zadané slovo. Také hrajeme šibenici, vymýšlení slov na zadané písmenko atd. Mohu říci, že se děti v hodinách ani chvíli nenudí.

             V matematice jsme začali trénovat sčítání a odčítání do 20 – zatím bez přechodu přes desítku. Na lavice jsem dětem nalepila číselnou osu do 20, aby měly ze začátku oporu, než si počty zautomatizují. Někteří měli v nových číslech a počítání s nimi ze začátku trochu zmatek, ale už je to lepší. Děti se také seznámily s krychlí, kvádrem, koulí a válcem. Kromě toho trénujeme porovnávání, slovní úlohy, píšeme pětiminutovky, stavíme krychlové stavby, kreslíme plánky, počítáme sčítací trojúhelníky, řešíme pavučiny, hady a spoustu dalšího. Nejvíce děti samozřejmě baví matematické hry, což je pochopitelné.  

            V Prvouce se děti seznámily s kalendářem. Každý si do školy nějaký přinesl a učili jsme se v něm orientovat. Děti se divily, kolik různých kalendářů existuje. Také jsme si procvičili měsíce v roce, dny v týdnu a roční období. Každý si zjistil, kdy má narozeniny, protože to někteří nevěděli, a také kdy má narozeniny máma, táta i sourozenci. Popovídali jsme si o rodinných oslavách a prohlédli jsme si fotky z různých oslav, které děti přinesly. Procvičovali jsme také hodiny. Děti se kromě celých hodin naučily poznávat i čtvrt, půl, tři čtvrtě, celá. K nácviku jsme používali papírové hodiny, které ale někoho trošku pozlobily, protože jim nedržely hodinové ručičky v poloze, do které je daly.

            Stejně jako v předchozích měsících jsem dětem a rodičům rozdala dotazníky, abych měla zpětnou vazbu, jak se jim dařila domácí příprava a co jim případně doma dělá obtíže. Níže si můžete přečíst jejich reakce.

            Maminka Aničky napsala: „ Máme velkou radost z toho, jak jde Aničce čtení a počítání a jak ji škola stále baví. Zlepšit se chce v psaní – zejména v diktátech.“

            Maminka Karlíka napsala: „Karlíka škola baví a chodí tam rád. Žádné problémy ani obtíže nemáme.“

            Maminka Pavlínky napsala: „Paní učitelko, u nás velká spokojenost. Nemáme žádné výtky. Přejeme pevné nervy.“

            Maminka Helenky napsala: „Helenka je doma bez problémů. Baví ji číst i počítat, takže problémy nemáme. Ani s přípravou do školy problém není. Početní příklady si vypracovává sama. Jen ten ekzém, aby se zlepšil, a bude to bezva.“

            Maminka Kačenky napsala: „Líbila se nám akce „Velikonoční tvoření“. Myslíme si, že každá činnost mimo rámec učení je pro děti samotné a kolektiv přínosem. Děkujeme za Vaši snahu a spolupráci.“

             Maminka Haničky napsala: „Bez problémů, vše v pořádku.“

            Maminka Julinky napsala: „Tento měsíc u nás ovládl čtenářský deník. Julča ráda čte a má velkou radost, když si přečtenou knihu může zapsat. Je to úžasná motivace. Čteme zatím nahlas, abychom měli kontrolu. Také moc děkujeme za velikonoční tvoření – skvělé nápady na výrobky a pěkné odreagování.“

            Maminka Denisky napsala: Myslím si, že Denisce učení zatím stále jde. Nemá s tím potíže. Pozoruji na ní ale, že začala bojovat s psaním. Podle mého názoru lépe píše ve škole než doma. Tvrdí, že ve škole má větší klid. Já si myslím, že spíš někam neustále chvátá a chce to mít brzo napsané.“

            Maminka Fandy napsala: „Vážená paní učitelko, Fanda si i duben ve škole užil. Problémy se žádné nevyskytly. U gramatiky se často i zasmějeme, jak je někdy čeština záludná. Čtenářský deník si Fanda založil a už se objevily první zápisy. Jediné vztekání pozorujeme při psaní, které není vždy úhledné, a případnou kritiku Fandovi neumím podat tak, aby vedla ke zlepšování. Velice si Fanda oblíbil psaní domácích diktátů, které ještě raději opravuje. Děkujeme Vám, že má Fanda školu i Vás rád.“

            Maminka Terezky napsala: „Dobrý den, tentokrát nemám asi nic, co bych chtěla napsat. Terezku škola baví, zvláště když máte program formou hry. Určitě všechny děti mají raději učení tohoto typu. Čtení pilujeme, ale musí se jí chtít. Dokonce začala číst pohádku mladší sestře. Tak snad vše zdárně zvládneme až do konce školního roku.“

            Maminka Věrky napsala: „Dobrý den, tento měsíc jsme prožívali úplně v klidu. Věrka se do školy těší a je spokojená. I úkoly dělá docela ráda. Pořád trénujeme psaní. Přeji pěkný den.“

            Maminka Sáry napsala: „Problémy v učení nemáme, jen si Sára málo věří. I když vše umí, bojí se, že to ve škole pokazí.“

            Maminka Marka napsala: „S Markem řešíme psaní, jinak vše zvládá.“

            Z dotazníků vyplývá, že se dětem v dubnu vcelku dařilo. Nejvíce jim dává zabrat psaní – zejména diktáty. Většina se do školy ale těší a učení je baví, za což jsem ráda a věřím, že to tak bude i nadále.

Mgr. Marie Čermáková Tomanová