Pěkné počasí nám jasně ukazuje, že brzy začne léto. Nicméně do konce školního roku zbývá ještě čtrnáct dní a zhruba týden, během kterého si školáci mohou vylepšit nebo opravit své známky. Přesto je velice obtížné děti udržet v klidu ve školních lavicích a u učení. Z toho důvodu bývá závěr školního roku ve znamení nejrůznějších akcí a výletů. Jen v ojedinělých případech, kdy výsledná známka není úplně jasná, ještě dochází k přezkoušení. Venku je pěkně, tak proč sedět ve škole, když si můžeme užívat sluníčka.

            Přesto je tu něco, co některým dětem a následně i jejich rodičům kazí radost. To něco je vysvědčení, které prostě ke konci školního roku neodmyslitelně patří. Najdou se samozřejmě tací, kteří budou tvrdit, že je vysvědčení zbytečné, že známky děti jenom stresují a že by se mělo hodnotit jinak (pokud tedy vůbec hodnotit). Zatím ale nikdo vysvědčení nezrušil, tak se s ním holt všichni musíme nějak popasovat.

            Pokud dítě domů přinese vysvědčení se samými jedničkami nebo s několika málo dvojkami, tak je to vcelku jednoduché. Rodiče jsou spokojení, děti dostanou odměnu a mohou začít prázdniny. Jestliže ale dítě donese vysvědčení, na kterém jsou čtyřky nebo pětky, už to tak veselé není. Přesto však není potřeba věšet hlavu a už vůbec ne, aby rodiče dětem nadávali, vyhrožovali nebo je nějak přísně trestali. Pravdou totiž je, že by každý rodič měl pravidelně sledovat, jak jeho dítě prospívá a měl by mu s učením pomáhat. To ale ne vždy bohužel funguje a o to horší jsou pak reakce na špatné vysvědčení. Jestliže se dítě během školního roku příliš nesnažilo a my jsme mu nepomohli, nemůžeme čekat, že bude mít na vysvědčení samé jedničky. Jak se říká: „Bez práce nejsou koláče!“ Proto také musíme naše reakce přizpůsobit tomu, jak moc jsme svému dítěti pomáhali a tomu, jak moc poctivě se ono do školy připravovalo.

            Jistě se shodneme na tom, že by vysvědčení nemělo být pro děti ani jejich rodiče strašákem. Naopak by z něj měl každý vyčíst informace o tom, jak dítě celý rok pracovalo a jak mu učení šlo. Pokud jsme se tedy o prospěch svého dítěte poctivě zajímali během celého školního roku, nebude pro nás vysvědčení žádným překvapením. Pokud ale vysvědčení nepříjemným překvapením je, měli bychom si nejprve sáhnout do svědomí a v případě nejasností zajít za učitelem a na vše potřebné se zeptat. Tím ale nemyslím, že na učitele přiběhne na konci června rozzuřený rodič a začne mu nadávat, jak si dovoluje dát jejich „Pepíčkovi“ na vysvědčení pětku, když jste se přece spolu celý rok tak poctivě učili. Důležité je, aby každý rozhovor mezi rodičem a učitelem probíhal ve slušnosti a v klidu a aby každá strana (bez zbytečných emocí) vyslechla tu druhou. Vzájemná komunikace je totiž velice důležitá a potřebná k tomu, aby nedocházelo k nepříjemným nedorozuměním. A tato komunikace mezi rodičem a učitelem by měla probíhat po celý školní rok, nikoli až na jeho konci, kdy už se stejně nic moc dělat nedá.

A jak se tedy k vysvědčení a známkám postavit?

  • Domluvte se s dítětem, že vás o známkách, které každý den dostane, bude informovat (o dobrých, ale hlavně o těch špatných);
  • naučte dítě, že pokud dostane špatnou známku, raději vám to dopředu zavolá, abyste případně stihli „vychladnout“ dřív, než se vrátíte domů;
  • ukažte dítěti, že se vás nemusí bát, že tu jste pro něj, ať se děje cokoli;
  • naučte dítě požádat vás (ale i ostatní lidi okolo) o pomoc;
  • učte se s dítětem a podporujte jeho silné stránky, aby mělo pocit, že je v něčem dobré a úspěšné; bude ho to motivovat k lepším výsledkům;
  • vysvětlete dítěti, že nemá smysl při návratu ze školy se špatným vysvědčením v ruce pomýšlet na útěk či jiné hlouposti, protože byste se o něj báli a protože se domů stejně dřív nebo později bude muset vrátit;
  • pamatujte na to, že školní výsledky jsou sice odrazem celoroční píle, ale i vrozených schopností; nejsme holt všichni dokonalí a každý nemůže umět všechno;
  • uvědomte si, že vysvědčení je jenom „papír“ s napsanými známkami - není to otázka života a smrti;
  • nereagujte na špatné vysvědčení hned, ale dopřejte si čas k urovnání myšlenek;
  • oceňte vše, co se na vysvědčení vašeho dítěte ocenit dá - i kdyby to byla pouze jednička z chování (v dnešní době je i toto úspěch);
  • zcela určitě nesrovnávejte své dítě s jinými, protože by to mohlo budit dojem, že ho nemáte rádi, což zcela určitě není pravda;
  • vzpomeňte si na svá školní léta a na svá vysvědčení, určitě se vám také minimálně jednou něco nepovedlo.

            Chceme-li, aby naše dítě chtělo mít a následně mělo hezké vysvědčení, musíme se mu věnovat a věnovat čas pečlivé domácí přípravě. Důležité je hned na začátku nového školního roku nastavit určitý režim a ten důsledně dodržovat. Díky společně strávenému času nad úkoly tak budeme mít zcela jasnou představu o tom, jak se naše dítě učí, jestli probírané látce rozumí a také to, jestli se vůbec učí, protože některé děti řeknou, že se jdou učit, jak se ale za nimi zavřou dveře, už jsou na mobilu nebo tabletu. Proto je důsledná kontrola důležitá. Přesto to všechno se ale může stát, že se prostě někdy dítěti něco nepodaří. To však není důvod k tomu, abychom se na něj zlobili, zvláště když víme, že se opravdu poctivě připravovalo. Samozřejmě můžeme dítě pokárat a říci mu, že se nám známky nebo vysvědčení nelíbí, ale mělo by to mít určité hranice. Zcela určitě bychom se neměli uchylovat k tělesným či jinak drastickým trestům. Vždyť není všem dnům konec. Brzy přijde opět září a s ním šance začít znovu a lépe.

Teď už se špatnými známkami stejně nic nenaděláme, tak proč si kazit PRÁZDNINY …