Měsíce květen a červen byly ve znamení nejrůznějších akcí a projektů, které jsem pro děti připravila ve spolupráci s různými agenturami, aby výuka nebyla příliš jednotvárná. V květnu se prvňáčci seznámili s „Robinsonem“ – světaznalým trosečníkem, který jim ukázal, jak jsou v životě důležité mezilidské vztahy a jak je smutné, když je člověk na světě sám. Dalším projektem byla Zdravá 5, během kterého se děti dozvěděly jak a proč se správně stravovat a měly možnost zdravou stravu i ochutnat, což je samozřejmě bavilo nejvíce. Nejraději by totiž ochutnávaly celou dobu, namísto povídání. V květnu samozřejmě nechyběl ani kulturní program - divadelní představení žáků z vyšších ročníků, kteří navštěvovali školní divadelní kroužek. Poslední květnovou akcí, na kterou se těšil snad úplně každý prvňáček ze všeho nejvíce, bylo „Pasování na čtenáře“ v místní knihovně. Na této akci byla přítomna i většina rodičů, kteří byli zcela určitě na své děti právem pyšní.

            První červen je tradičně věnován všem dětem, protože v tento den se téměř na celém světě slaví Mezinárodní den dětí. Proto ani naše škola nebyla výjimkou a připravila pro všechny děti sportovní den plný soutěží. Hned další týden čekaly na moje prvňáčky hned tři různé akce. Nejprve jsme se vypravili do divadla na pohádku „Princezna se zlatou hvězdou na čele“. Ve středu jsme šli na exkurzi k hasičům, kteří nám ukázali spoustu zajímavých věcí a dokonce děti i povozili v hasičském autě a nechali je stříkat hadicí na cíl. V pátek si pak děti do školy přivedly své rodiče, aby jim ukázaly, co všechno se během školního roku naučily a také, aby si rodiče mohli udělat obrázek, jak na tom jejich dítě v porovnání s ostatními ze třídy je. V následujícím týdnu se děti opět setkaly s Rodinsonem, který pro ně připravil výlet vláčkem a cestu plnou dobrodružství a úkolů, na jejímž konci čekal on sám a ukrytý poklad. V červnu jsme také měli poslední besedu v knihovně v tomto školním roce a nechyběl ani odpočinkový den před vysvědčením, během kterého jsme si vyšli na městkou věž a na zmrzlinu.

            Podle výše uvedeného výčtu akcí by se mohlo zdát, že se děti během posledních dvou měsíců ve škole moc neučily a nic nového se tím pádem ani nenaučily. Nicméně opak je pravdou.

            V Českém jazyce jsme dočetli knížku „Kocourek se vrací“ a začali jsme číst druhou knihu s názvem „Tatínku, nezlob“. K tomu jsem dětem kopírovala různé příběhy a básničky z Čítanek pro prvňáčky, dávala jsem jim nejrůznější úkoly k čtenému a pilně jsme procvičovali čtení s porozuměním, protože (jak všichni víme) čtení bez porozumění nemá smysl. Kromě čtení děti také usilovně procvičovaly opis, přepis a psaly diktáty. A protože jsme dokončili poslední písanku, dostal každý písankový sešit, do kterého jsme každý den psaní trénovali. Cílem bylo, aby se děti naučily psát bez chyb a naučily se po sobě napsané poctivě kontrolovat. Většině se psaní dařilo a mohu říci, že i ti největší „škrábalové“, u kterých jsem měla na začátku školního roku trochu obavy z toho, jak jim psaní půjde, si ruku opravdu pěkně „vypsali“ a jejich písmo je vcelku úhledné a upravené. Bohužel jsou ve třídě tací, kterým dělá kontrola napsaného značné potíže, ať už z nepozornosti nebo z lenosti, protože se jim nechce napsaný text kontrolovat, a raději si nechají napsat špatnou známku, než by se trochu víc snažili. Kromě každodenního čtení a psaní jsme také v hodinách hráli různé hry se slovy. Nejvíce ze všeho děti ale bavila „šibenice“. Tu by mohly hrát pořád. J

            V matematice děti na konci května dokončily druhý díl učebnice a dostaly poslední – třetí díl, který je zaměřený na sčítání a odčítání do 20 s přechodem přes desítku. Trošku jsem z toho měla u některých žáků strach, ale ukázalo se, že děti rozklady u příkladů velice baví a až na jednu holčičku, která bohužel často chybí a nemá doma patřičné zázemí, aby se vše zdárně doučila, látku všichni pochopili. Nakonec už většina ani rozkládat nepotřebovala a počítali z hlavy. A co víc, počítání je bavilo a baví.

            V prvouce jsme pilně procvičovali orientaci v čase a hodiny a začali jsme probírat nový okruh s názvem „Člověk ve společnosti“. Děti se v něm seznámily s tím, jak funguje okolní svět; jaká existují povolání; jak pracují rodiče, prarodiče atd.; jak můžeme druhým pomáhat my; jaké je místo a město, kde žijeme; jak se chováme v divadle, kině, na výstavě; kam a proč chodíme na výlety; jací jsou lidé okolo nás; jaké máme kamarády a kdo je to vlastně kamarád. Zkrátka jsme probrali vše, co je pro nás i společnost důležité. V červnu jsme pak začali poslední okruh s názvem „Léto“, kde se děti dozvěděly vše o tomto ročním období. Nejvíce je ale zaujaly prázdniny. A proč? No přece proto, že se na ně každý těší … A jak jsme se tak pěkně dostali k prázdninám, tak se školní rok pomalu nachýlil k svému zdárnému konci a na děti čekalo vysvědčení.

            Poslední školní den přišli všichni pěkně oblečení, učesaní, se složkami a květinou či dárkem v ruce. Přišli si pro zhodnocení své celoroční práce a za chvíli se rozběhnou vstříc prázdninám. Až mi skoro i slza ukápla, když jsem si vzpomněla, jak to bylo podobné prvního září. To jsem také vešla do třídy a v ní byly pěkně oblečené a načesané děti … byly to však děti školou a učením nepolíbené. Teď je ale červen a v lavicích nesedí ty stejné děti jako v září, ale děti, které už umí číst, psát a počítat. Děti, které už ví, co znamená učit se a něco umět. Děti, které také zjistily, že ne vždy je vše úplně jednoduché a bez obtíží a že musí občas zatnout zuby, nevzdat se při prvním neúspěchu a vydržet. Zkrátka, že bez práce nejsou koláče.

            Jsou to moji šikulové, které jsem měla tu čest celý rok vést a učit a na které se zase v září budu těšit a věřím, že i oni se budou těšit na mě.

Přeji všem dětem i učitelům krásné prázdniny!