Jak jsem již řekla, obchody se postupně plní školními pomůckami nejrůznějších značek a různé kvality, až nám z toho jde hlava kolem. Není ale potřeba si zoufat, protože většina škol rodičům včas poskytuje seznam pomůcek, které budou jejich děti v novém školním roce potřebovat. Jestliže takový seznam máte, určitě se ho držte a nakupte přesně to, co škola vyžaduje. A pokud tomu tak není, stačí dočíst tento článek až do konce. Když ale chcete mít naprostou jistotu, že vašemu dítěti nebude nic chybět, zavolejte si do školy, kde by vám všechny potřebné informace měli sdělit. Můžete také kontaktovat známé, jejichž děti školu navštěvují, určitě vám poradí.

           Co zajišťuje škola?

            Každá škola by měla prvňáčkům zajistit všechny učebnice a pracovní sešity, které budou potřebovat a kromě toho další potřeby v rozsahu určeném MŠMT. Většinou tedy děti od školy kromě již zmíněných učebnic a pracovních sešitů zdarma dostávají písanky, písmena, číslice, mazací tabulku a fixy, nůžky s kulatou špicí, výkresy formátu A3 a A4, štětce, vodové barvy a lepidlo. Na některých školách také děti dostávají předem připravené balíčky věcí, u kterých je ale vyžadována finanční spoluúčast rodičů. V takovém případě včas dostanete informace o tom, co v balíčku bude a kolik na něj musíte přispět. Podle toho pak dokoupíte zbytek potřeb.

Co kupují rodiče?

Když se řekne školní výbava, každého asi nejdříve napadne školní aktovka, batoh či brašna. Zejména u prvňáčka je to nejdůležitější věc, kterou musíme koupit. Její výběr ale není radno podcenit. Správná aktovka či batoh, který je prý pohodlnější než aktovka, musí splňovat technickou normu o brašnářství a školních aktovkách ČSN 79 6506. Z důvodu bezpečnosti a viditelnosti v silničním provozu by aktovka (batoh) měla být barevná (alespoň pětina povrchu by měla mít signální barvu) a měla by mít dostatek reflexních prvků. Určitě by neměla mít ostré hrany a rohy, aby se dítě při jejím používání neporanilo. Šikovné je poutko, za které se dá aktovka pověsit na háček u lavice. Použité materiály musí být zcela určitě zdravotně nezávadné. Velice důležitá je také hmotnost, protože dítě bude aktovku každý den nosit na zádech. Při výběru aktovky se zaměřte i na tvar, konstrukci, ramenní popruhy, jednoduchost obsluhy, funkčnost a v neposlední řadě i na design, který sice nemá na správnou funkčnost žádný vliv, ale pro dítě je kritériem nejdůležitějším. Z toho důvodu je vhodnější aktovku kupovat přímo s dítětem, aby si ji mohlo prohlédnout a vyzkoušet. Pokud to není možné, měli byste mít alespoň představu o tom, co si dítě přeje a co se mu líbí, protože novou aktovku asi nebudete kupovat každý rok.

            Do aktovky patří samozřejmě penál. V obchodech jich opět najdete nepřeberné množství. Pro prvňáčka bychom ale měli vybrat takový, který bude akorát velký, přehledný (aby se v něm dítě nemuselo dlouze přehrabovat) a vejde se do něj vše, co bude potřeba. Ideální penál je klasický na zip, doplněný o odklápěcí část. Měl by mít gumičky na zasunutí tužek, pastelek a dalších pomůcek. Může být jedno i vícepatrový (více se toho do něj vejde). Záleží na vás a na dítěti, co si vyberete. A co koupit do penálu?

            Každý prvňáček by měl v penálu mít alespoň dvě silné trojhranné tužky č. 2, šest až dvanáct trojhranných pastelek (lepší jsou silné – lépe se drží a umožní dítěti správný úchop), krátké pravítko, ořezávátko (nejlépe na malé i velké pastelky a tužky), nůžky s kulatou špičkou, gumu a malé vysouvací lepidlo. Později (dle pokynů učitele) pak přibude pero (s jeho výběrem si zatím hlavu lámat nemusíte, vhodný typ vám doporučí paní učitelka), zmizík a korektor. V dnešní době je možné si koupit také penály vybavené, což mnohým rodičům usnadní práci a čas. Bohužel ale (dle mých zkušeností) nebývá tato výbava příliš kvalitní, proto je dobré koupit penál prázdný a vybavit si ho podle potřeby. Je také dobré mít doma nakoupené náhradní tužky, gumy a pastelky, protože mám tu zkušenost, že se některé děti ze školy často vrací bez nich. Že by měly školní potřeby nožičky …

            Do aktovky je také dobré (kvůli přehlednosti) koupit boxy na sešity a desky na písmenka a číslice. Při jejich výběru bychom ale měli myslet na to, že boxy a desky něco váží, proto raději sáhněme po lehčích variantách – tzv. psaníčka s drukem, které hmotnost aktovky zvýší jen minimálně. Neměli bychom také zapomenout na svačinový box, lahev na pití s dobrým uzávěrem (abychom předešli případnému vylití) a látkový ubrousek, který si dítě před svačinou rozloží na lavici.

            Kromě aktovky a penálu budou děti také potřebovat pomůcky do výtvarné výchovy. Některé školy vyžadují kufřík nebo box, ve kterém si děti pomůcky přinesou, jiné školy mají na lavicích kapsáře nebo skříňky s šuplíky, do kterých si děti přinesené pomůcky dají. A co tedy koupit? Výběr pomůcek do výtvarné výchovy většinou určuje třídní učitel podle toho, co chce s dětmi dělat a co je chce naučit. Já svým dětem doporučuji, aby si koupily: anilinové vodové barvy (jsou sytější a hezčí než klasické vodové barvy), temperové barvy (nejlépe větší sadu), kulaté a ploché štětce (můžete koupit i celou sadu štětců), paletu (stačí malá), igelitový ubrus, hadřík, noviny (dobře sají), plastelínu, uzavíratelný sáček na plastelínu, podložku na modelování ve velikosti A3, kelímek na vodu (dobrý je takový, který se při převrhnutí nevylije), voskovky (opět je lepší větší sada), zástěra nebo košile na převlečení, černá tuš, špejle, dvě sady měkkých a dvě sady tvrdých barevných papírů, nůžky a lepidlo (větší vysouvací).

            Děti také budou potřebovat výbavu do tělocviku, proto kupte (případně ušijte) látkový pytel, do kterého dáte tričko, teplákovou soupravu, kraťasy nebo legíny, náhradní ponožky, cvičky nebo sálovou obuv s bílou podrážkou a pohodlné botasky na hřiště. Někteří učitelé také vyžadují vlastní švihadlo a tenisový míček.

            Další možné pomůcky se dozvíte na seznamu, který jste ve škole dostali nebo během prvního školního týdne. Zcela určitě budou děti hned první den potřebovat látkový pytlík a v něm přezůvky, které si celý školní rok nechají ve škole. Potřeba bude také ručník, papírové kapesníčky, toaletní papír a tekuté mýdlo. Většinou učitelé také chtějí, aby si děti přinesly balík papírů na kopírování, stojánek na učebnice (děti si do něj dají učebnice a budou mít na lavicí více místa na práci). Děti si také mohou do školy přinést polštářek, kdyby si chtěly o přestávce odpočinout nebo kdyby jim bylo špatně. Některé paní učitelky také chtějí, aby děti měly malý deníček na úkoly a vzkazy. Bude také potřeba koupit obaly na učebnice a sešity, ale to uděláte, až je děti dostanou, protože v dnešní době neexistuje univerzální velikost učebnic a obaly je tudíž potřeba kupovat na míru.

            Většinu důležitých věcí, které budou děti potřebovat, jsem již napsala, přesto se na školních seznamech setkáte i s dalšími potřebami. Jak vidíte, je toho hodně, co je potřeba koupit. A to nemluvím o tom, že v obchodech seženete od každé věci spoustu různých variant, které se od sebe liší značkou (výrobcem), kvalitou, cenou i různým provedením. Myslím si, že nemá smysl kupovat to nejdražší v domnění, že kupujeme kvalitu, protože ne vždy odpovídá cena kvalitě. Mnohdy totiž platíme hlavně za značku. Když si tedy při nákupech nebudete vědět rady, zeptejte se rodičů ostřílených školáků, kteří již pomůcky několikrát nakupovali a mají tudíž vyzkoušeno, které jsou kvalitní a které naopak ne. Důležité také je, aby alespoň některé pomůcky měly motiv oblíbené pohádkové postavičky či hrdiny nebo obrázek, který se dítěti líbí, protože mu to usnadní adaptaci na školu.

            Ufff. Právě jste vše nakoupili a přinášíte si poklady domů s tím, že nákupní mise byla splněna a máte tím pádem hotovo. Omyl. Teď přichází na řadu to nejdůležitější – vše musíte podepsat. Ve třídě totiž bude spousta dalších dětí, které mohou mít stejné věci jako to vaše, a jen obtížně by se při případné ztrátě zjišťovalo, komu co patří. Proto si nezapomeňte koupit nesmazatelný fix a všechny věci čitelně podepište. Nejlépe, když vyryjte iniciály vašeho dítěte i na každou tužku a pastelku – vím, o čem mluvím.

 Mgr. Marie Čermáková Tomanová