Když dítě nastupuje do školy, je většinou natěšené na všechno nové. Ano, většinou prvňáčci touží po poznání a nejraději by se toho v prvních dnech a týdnech naučili co nejvíce. Alespoň taková je moje pedagogická zkušenost. Zpočátku je všechno snadné, děti čerpají z toho, co se doposud naučily doma nebo ve školce a jsou šťastné (včetně jejich rodičů), jak jim to ve škole pěkně jde. Postupně ale začne přibývat nových věcí a nás rodiče zarazí, když to přestane jít tak snadno jako doposud. Zpočátku si řeknete, že to chce čas a trénink. A ano, většinou opravdu pomůže, když se začnete s dítětem poctivě a pravidelně učit. Jenže u někoho to bohužel nefunguje a ani sebevětší snaha a poctivé učení prostě nepomáhá. Pojďme se v tomto článku podívat na to, co dělat a jak s dítětem trénovat, když mu nejde sčítání a odčítání.

            Matematické představy se rozvíjejí od útlého věku a jejich vývoj závisí na vrozených dispozicích a podnětnosti prostředí, ve kterém dítě vyrůstá. Dobré tedy je, když má dítě kolem sebe dostatek podnětů, které ho budou motivovat a zajistí mu správný vývoj. Nestačí však jen podněty, ale je potřeba, abychom si také s dítětem hráli a v rozvoji mu pomáhali. Osvojování matematických představ je stejně jako jakékoli jiné učení spojeno s hrou. Dítě nejprve manipuluje s předměty kolem sebe, aniž by si uvědomovalo, že se tím něco učí. Prostě si hraje (prakticky se vším, co mu přijde pod ruku) a poznává svět. Později si začne uvědomovat, že například z kostek se dá postavit věž, která může být různě velká podle toho, kolik na ni použije kostek. Postupně tak o věcech začíná přemýšlet a objevuje souvislosti, které se mu hodí při dalším objevování. Není možné po malém dítěti chtít, aby nám hned počítalo příklady nebo chodilo nakupovat a přemýšlelo u toho, kolik utratí a jestli mu něco zbude. Všechno má svůj čas a není proto dobré cokoli uspěchat. Ale jak už jsem řekla, hodně také závisí na individuálních (vrozených) schopnostech každého jedince.

            V průběhu pátého roku, začínají děti zvládat jednoduché počítání a matematické operace. Dokážou vyjmenovat číselnou řadu v oboru do deseti, seznamují se s číslicemi, ke kterým přiřadí i správné množství předmětů. V tomto období je velice důležitá názornost, díky které děti číslicím a matematice lépe porozumí. S názorem dítě pracuje i v matematice na začátku školní docházky. Postupně ale začíná přecházet od názorného k abstraktnímu (kdy zvládá počítat pouze s čísly bez jakéhokoli grafického znázornění). A zde už některé děti začínají mít problém a trvá jim déle, než si určité postupy zafixují. Je proto dobré jim názor ponechat, aby se měly o co opřít, než dojde k automatizaci. Není správné dítě shazovat a ukazovat mu, že ostatní už danou věc zvládají a ono ne. Naopak je potřeba velká dávka trpělivosti (ze strany rodičů i učitele), motivace a neustálé procvičování. Nestačí, když dítě trénuje pouze ve škole. Je potřeba, aby hodně počítalo i doma a vlastně všude, protože počítat se dá prakticky cokoli a kdekoli.

 

Poznáváme číslice

 

            Některé číslice děti znají už ze školky (většinou v oboru do 5, maximálně do 10) a nedělá jim problém k danému číslu přiřadit správný počet věcí. Během první třídy se pak postupně seznamují s dalšími číslicemi až do 20. A i když by se zdálo, že je poznávání a určování číslic opravdu lehké, může to některým dětem pěkně zamotat hlavu. A jak tedy dítě naučit pracovat s čísly? Nepotřebujeme k tomu žádné nákladné věci či drahé hračky. Počítat se dá prakticky s čímkoli. Důležitá je hlavně trpělivost a neustálé každodenní opakování, dokud se dítě číslice nenaučí.

  • Nastříhejte z barevných papírů lístečky a na každé napište číslici. Postupně pak číslice ukazujte a přiřazujte k nim například korálky, bonbony nebo cokoli jiného. Pak se vystřídejte – vy budete ukazovat číslice a dítě k nim bude přiřazovat správný počet věcí. Nakonec si dítě samo vytahuje číslice, vy přiřadíte správný počet a dítě kontroluje, jestli jste to udělali správně. Určitě není dobré se učit všechny číslice najednou. Začněte jen s jedničkou a dvojkou a postupně přidávejte další číslice. Dejte dítěti čas, aby si vše dostatečně osvojilo a zafixovalo.
  • Vyrobte si pexeso s číslicemi a příslušným počtem obrázků.
  • Můžete hrát domino, kdy dítě říká, jaké číslo patří k příslušným puntíkům. Nebo si vyrobte domino vlastní, kde budou číslice a k nim puntíky či jiné obrázky.
  • Můžete také spojit matematiku s pohybem, kdy rodič ukáže dítěti kartu s číslicí a ono udělá správný počet zadaných pohybů (skoků, kroků atd.). Samozřejmě se u hry můžete i vystřídat.
  • Čtěte říkanky, pohádky s čísly, zpívejte písně, kde jsou čísla a dítě je přitom může ukazovat na prstech nebo ukazuje obrázek s číslicí, která odpovídá danému počtu.
  • Rozlišujte a třiďte předměty, řaďte je do skupin podle toho, co k sobě patří a co nikoliv a následně věci ve skupinách počítejte a přiřazujte k nim správnou číslici.
  • Super je také vaření a pečení, kdy děti mohou počítat vajíčka, hrnečky s moukou atd.
  • Nechte dítě často malovat, popřípadě napodobovat číslice.
  • Hrajte s dětmi různé společenské hry, kde musí skákat figurkou a u toho počítat.
  • Používejte čísla a pojmenovávejte je i při běžných činnostech (po cestě do školy, na nákupech, na návštěvě, prostě kdekoli počítejte věci okolo vás).

 

Porovnávání číslic v oboru do 10

 

            Jakmile dítě nastoupí do školy, začne se učit s čísly i pracovat. Nejprve porovnává počty věcí mezi sebou, pak porovnává číslice s daným počtem věcí a následně porovnává číslice mezi sebou. Nejprve se při porovnávání seznamuje s pojmy „více“, „méně“ a „stejně“ a poté přichází na řadu porovnávací znaménka. Opět by se mohlo zdát, že nejde o nic těžkého, přesto se najdou děti, kterým porovnávání pomocí znamének „větší“, „menší“ a „rovná se“ bude činit potíže. Tyto děti většinou nemají problém vyslovit, na které hromádce je více či méně věcí. Pokud po nich ale chceme, aby zapsaly správně znaménko, vznikne problém. Proto je opět potřeba, aby nastoupila názornost a hra.

  • Malujte s dětmi obrázky, které následně spojujte do dvojic. Namalujte například pět holčiček a tři míče a položte dítěti otázku, jestli bude mít každá holčička svůj míč. Dítě následně spojí každou holčičku a míč čarou. Díky tomu zjistí, že dvě holčičky nebudou mít míč.
  • Hrajte si s kostkami (či jinými věcmi) – rodič naskládá na stůl určitý počet kostek a dítě má za úkol naskládat jich na stůl stejný počet. Když toto zvládne, dostane za úkol naskládat jich méně nebo více. Můžete se při této hře i střídat, kdy dítě má za úkol kontrolovat, jestli rodič splnil zadaný úkol správně.
  • Vyrobte dítěti například kartičky, na kterých budou znaménka v podobě hladového ptáčka, který otevírá na číslice pusinku. Můžete dětem říci, že ptáček má velký hlad, proto na straně, kam ukazuje otevřený zobáček, bude větší počet věcí nebo číslice a naopak.
  • Můžete si také znaménka vyrobit z vlastního těla. Ve škole jsme to dělali tak, že jsem na jednu stranu postavila například tři děti a na druhou pět dětí. Následně šlo k tabuli dítě, kterému porovnávání nešlo, z vlastních rukou udělalo ptáčkův otevřený zobáček a stouplo si vždy tak, aby se zobáček otevíral na stranu, kde stálo více dětí. Děti hra bavila a většinou zabrala, takže si děti znaménka přestaly plést.
  • Dítě si také zobáček může vyrobit z vlastních prstíků a pomáhat si jím při porovnávání číslic nebo věcí v sešitě, když si zobáček otevře na stranu, kde je více věcí nebo větší číslice.
  • Kupte dítěti dětské peníze a nechte ho, aby penízky mezi sebou porovnávalo. Může také stavět hromádky, ve kterých bude stejně, více či méně peněz a tyto hromádky pak mezi sebou porovnává.

 

            Výše uvedené příklady jsou jen malým výčtem toho, jak s dětmi trénovat poznávání číslic a následné porovnávání hrou. Můžete si doma vymyslet prakticky cokoli, co dítěti pomůže, aby danou látku pochopilo a nemělo s ní problém. Důležité ale je, abyste byli trpěliví a důslední v procvičování.

Mgr. Marie Čermáková Tomanová