Řekla bych, že každý normální rodič se při takovémto telefonátu asi ze všeho nejdříve pořádně lekne a následně začne usilovně přemýšlet, co se stalo a kde jeho dítě vlastně je (to ale za předpokladu, že opravdu nic neví). Díky tomu tak bude v telefonu chvíli ticho a teprve když se rodič vzpamatuje z leknutí, začne přemýšlet, co vlastně paní učitelce na její otázku odpoví. A ať už odpoví cokoli, pravdou je, že si dítko udělalo prázdniny a je, jak se říká, za školou. Jenže co s tím?

            Pokud jste zjistili, že vaše dítě chodí za školu, nechtějte vše vyřešit ihned. Nejprve se snažte uklidnit, srovnejte si myšlenky a teprve pak, s chladnou hlavou, běžte za dítětem zjistit, co se vlastně děje. Ono totiž není až tak důležité, že dítě bylo za školou jako to, co je příčinou jeho záškoláctví. A příčin může být hned několik – od banálních (kdy se dítěti do školy prostě jenom nechtělo, protože ho to tam nebaví) až po velice vážné, kdy může jít například o šikanu. Snažte se proto být při zjišťování v klidu a nad věcí. Následně si s dítětem sedněte a domluvte jasná pravidla, jejichž dodržování budete důsledně kontrolovat. Pokud dítě pravidla respektuje, v pořádku. Pokud ale ne, dejte mu jasně najevo, že tudy cesta nevede, že ho nebudete ve škole v žádném případě krýt a za tím si stůjte. Dítě musí pochopit, že za každý skutek je spravedlivá odměna.

 

Kdo je to záškolák?

            Pokud se jakékoli dítě z vlastní vůle a bez vědomí rodičů vyhýbá škole (to znamená, že úmyslně zameškává školní vyučování), stává se tzv. záškolákem. Toto chování má většinou dvě formy. První je tzv. impulsivní, kdy se dítě rozhodně náhle a nic dopředu neplánuje. Takto většinou jednají menší děti, které to prostě napadne a už nedomyslí důsledky svého jednání. Druhá forma je o to horší, že je účelová, předem plánovaná a tudíž i promyšlená. Tady už dítě ví, že prostě do školy nechce, a udělá tedy všechno pro to, aby do ní nemuselo a nešlo.

            Záškoláctví většinou předchází zkoušení nejrůznějších fíglů v podobě náhlých nevolností, bolestí čehokoli, fingovaných teplot atd. Děti jsou velice vynalézavé, takže než nám rodičům dojde, že si dítě vymýšlí a vodí nás za nos, uplyne mnohdy i několik dní, během kterých s dítětem běháme po doktorech a zjišťujeme příčinu těchto takzvaných „školních“ nemocí. Většinou to dopadne tak, že jsou všechna vyšetření v pořádku a dítě může do školy. To mu ale nevadí, protože to za pár dní zkusí znovu, takže se celý maraton opakuje pořád dokola, až nám prostě jednou dojde, že si s námi dítě jenom hraje. V ten okamžik dojde i jemu, že u rodičů už nepochodí, protože jeho lest prohlédli, takže to buď vzdá a začne do školy normálně chodit nebo začne vymýšlet jiný způsob jak se škole a učení vyhnout. Zkusí to jednou, podruhé … a když mu to prochází, tak to zkouší tak dlouho, dokud učitel nezavolá rodičům.

 

Příčiny záškoláctví

                       Jak jsem již psala, příčin může být mnoho a žádné dítě nechodí za školu jen tak bez důvodu. Je tudíž velice důležité, než začneme cokoliv řešit, pravou příčinu odhalit, což ale není vždy zcela jednoduché. Hodně záleží na tom, jaký máte se svým dítětem vztah a také na povaze dítěte. Pokud začnete na dítě hned zkraje křičet a budete mu nadávat či vyhrožovat, docílíte akorát toho, že vám malý záškolák bude o to více lhát a příště si dá mnohem více záležet na tom, aby nebyl prozrazen. Snažte se proto jednat v klidu, ukažte dítěti, že se nemusí bát a že se vám může svěřit, protože jste tu pro něj a v případě potřeby ho podržíte a pomůžete mu. To ale neznamená, že budete záškoláctví svého potomka krýt. Tím byste mu moc neposloužili, spíš naopak a ještě byste si mohli zadělat na pořádný malér. Pojďme se ale podívat na to, co může dítě k záškoláctví vést.

Nuda

Dítě, které se ve škole nudí, vymýšlí lotroviny. Většinou to zůstane u toho, že otravuje v hodinách spolužáky i paní učitelku (mladší děti) nebo prostě do školy přestane chodit a najde si lepší zábavu. Vzpomínám si, že mě to v první třídě ve škole hrozně nebavilo, tak jsem se místo do školy, chodila dívat do výlohy na panenky. Do školy jsem pak dorazila, až jsem si panenky a ostatní hračky dostatečně prohlédla. Bohužel mi to paní učitelka a moji rodiče brzy zatrhli, takže mi nezbylo než do školy chodit. Nakonec jsem si ji natolik zamilovala, že jsem se sama stala paní učitelkou. J Nicméně, ne všechny případy záškoláctví mají takto banální důvod a šťastný konec.

Testy nebo zkoušení

Většinou jde o to, že dítě nechápe probíranou látku nebo se nenaučilo a má strach ze špatného hodnocení a také z toho, že se na něj budou rodiče kvůli špatným studijním výsledkům zlobit. Ano, to je vcelku pochopitelné. Pokud to máte nastaveno tak, že dítě musí být prostě dokonalé, pak se nemůžete divit, že bude mít strach ze selhání a bude vymýšlet výmluvy, aby se vyhnulo problémům jak doma, tak ve škole. Bohužel už mu nedochází, že i když se teď jednomu testu či zkoušení vyhne, tak ho to nemine hned po návratu do školy. Možná by bylo lepší zvolnit a nechat dítě nadechnout. Ukažte mu, že nemusí být dokonalé a hlavně to, že když něčemu nebude rozumět, tak za vámi může kdykoli přijít a společně vše vyřešíte. Uvidíte, že díky tomu dítě na záškoláctví rychle zapomene.

Snaha přitáhnout na sebe pozornost

Dalším důvodem může být touha po pozornosti. V dnešní době, kdy se rodiče starají hlavně o to, aby děti a rodinu zajistili po materiální stránce, se nemůžeme divit, že děti rostou jak dříví v lese a že jim chybí pozornost jejich rodičů. Neříkám, že materiální zajištění rodiny není důležité, ale zkuste se zamyslet … opravdu všechny ty věci, které nakupujeme, k životu nezbytně potřebujeme? Nebylo by lepší mít míň věcí a víc času jeden na druhého? Dítě, které cítí lásku svých rodičů a které ví, že se na ně může vždycky obrátit a spolehnout (i když mu zrovna všechno nepůjde), nemá potřebu řešit problémy záškoláctvím. Naopak děti, kterým pozornost ze strany rodičů, ale i kamarádů a dalších lidí chybí, hledají způsob, jak na sebe upoutat a alespoň trochu té pozornosti jakkoli získat.

Problémy v rodině

Častou příčinou také bývají problémy v rodině, kdy se rodiče mezi sebou hodně hádají nebo se zrovna rozvedli a dítě není schopno to vstřebat. Díky tomu pak má ono samo problémy, protože je pro něj situace v rodině stresující a ono není schopno vše zvládnout a vstřebat. Proto se nemůže soustředit na školu a na to, co je pro jeho budoucí život důležité. Děti se často cítí za chování svých rodičů zodpovědné a hledají únik, aby jim bylo lépe. Nemůžeme se tedy divit, že na sebe problémy nenechají dlouho čekat.

Potíže se spolužáky, kamarády nebo učiteli

Tyto problémy jsou mnohdy ještě horší než problémy v rodině. Každý totiž k životu přátele potřebuje, a pokud se dítě cítí dlouhodobě odstrčené, pokud se mu například spolužáci kvůli něčemu často posmívají nebo mu snad nadávají či jinak ubližují, tak se nemůžeme divit, že tam dítě prostě chodit nechce a dělá vše pro to, aby tam opravdu nemuselo. A nemusí to být zrovna spolužáci, kvůli komu nechce dítě chodit do školy. Může to být i kvůli učiteli, který si na dítě zasedl a dělá mu ze života peklo. Ani to dnes bohužel není výjimkou. Může to dojít až tak daleko, že dítě někdo šikanuje a ono se nemá komu svěřit.

Šikana

Šikana je nejzávažnější příčinou záškoláctví. Začne to hloupou dětskou hrou či nevraživostí jeden k druhému, která se stále stupňuje, až dosáhne nejvyšší mety. A věřte, že děti umí být vůči slabému jedinci natolik zákeřné, že se to nedá ani popsat. Nemůžeme se proto divit, že dítě do školy nechce chodit, že se schovává a má strach se někomu svěřit. Zjistíte-li tedy, že vaše dítě chodí za školu, snažte se nejprve opatrně a co možná nejcitlivěji zjistit, jestli mu tam někdo neubližuje a teprve potom jednejte. Opravdu je nutná nejvyšší opatrnost, protože dítě se bojí, cítí se ponížené a raději se nechá potrestat, než by přiznalo, jak to ve skutečnosti je. Všímejte si proto svých dětí a věnujte se jim s maximální možnou péčí. Jen tak docílíte toho, že se nebudou bát za vámi přijít i se sebemenším problémem, který společně vyřešíte. Pokud je dítě delší dobu nápadně smutné, zamlklé, přecitlivělé, vystrašené a snad chodí domů i s modřinami či boulemi, pak něco není v pořádku.

Nevhodní kamarádi nebo parta

Toto bývá příčinou spíše u starších školáků, kteří si už dobře uvědomují, co se smí a co ne. Přesto to opět souvisí s tím, že každý chceme někam patřit, že chceme, aby nás měl někdo rád a nebyli jsme na světě sami. A když to nefunguje v rodině, která by měla být pevným bodem a místem, kde se máme rádi a můžeme se o sebe opřít, tak se nemůžeme divit, že dítě hledá zázemí a pevný bod jinde. Díky tomuto pak často šlápneme při výběru kamarádů vedle a následně už chybí jen krůček k tomu, nechat se strhnout k nesprávným věcem. A nemusí to být jenom záškoláctví …

Mgr. Marie Čermáková Tomanová