Když dítě zvládne poznávání číslic a jejich porovnávání, přichází na řadu znaménka plus a mínus a s nimi sčítání a odčítání. Nejprve se tedy děti seznamují s jednotlivými číslicemi, které se učí psát a přiřazují je ke správnému počtu věcí. Poté se učí čísla postupně sčítat v oboru do 5, což nebývá až takový problém. Jakmile se ale přidá odčítání, začnou se některým dětem znaménka plést a problém je na světě. Proto je velice důležitý názor, aby si děti mohly vše ukázat a vyzkoušet manuálně, než si vytvoří správné spoje. Manipulace s předměty je opravdu důležitá, protože číslice jsou abstraktní pojem a abstraktní myšlení se u dětí teprve rozvíjí, takže po nich nemůžeme chtít, aby hned plynule sčítaly a odčítaly, když nemají zafixováno, kolik věcí se pod každým číslem vlastně skrývá. Jakmile si ale děti toto uvědomí, přestanou postupně názor vyžadovat a potřebovat a počítání se zrychlí a postupně zautomatizuje. Když takto dítě zvládne sčítání a odčítání v oboru do 5, přechází plynule na sčítání a odčítání v oboru do 10. Opět se nejprve postupně seznamuje s novými číslicemi, přiřazuje k nim věci a teprve poté se učí sčítat a odčítat.

  • První, co děti začnou při nácviku sčítání a odčítání používat jsou jejich vlastní prstíky. Ty má každý z nás u sebe pořád, tak proč je nepoužívat … Ve škole prstíkům s dětmi říkáme „prstová kalkulačka“. Důležité ale je, aby děti pochopily, že když sčítají, tak musí prstíky přidávat a když odčítají, tak musí prstíky schovat do dlaně.
  • Můžete také dítěti koupit kuličkové počítadlo, na kterém si bude příklady znázorňovat pomocí barevných kuliček. Opět ale nesmí zapomenout na to, že když sčítá, tak kuličky přidává a když odčítá, tak kuličky ubírá. Protože ale některé děti může počítání na velkém počítadle, které má sto kuliček, plést, je lepší sehnat počítadlo, na kterém je pouze dvacet kuliček. Případně si můžete svépomocí vyrobit vlastní. Stačí k tomu pouze drátek nebo šňůrka, dřívka a korálky.
  • Další možností je znázorňování příkladů pomocí nejrůznějších věcí. Můžete použít PET víčka, korálky, hrášky, fazole, malé hračky či cokoli jiného. Dobré je, mít na sčítání věci různých barev, aby se znázornění dvou čísel pěkně odlišilo a děti si uvědomily, jak velká čísla (počet věcí) sčítají. U odčítání už pak stačí mít barvu jenom jednu, protože věci nepřidáváme, ale ubíráme.
  • Hrajte si s dětmi na obchod – kupte jim dětské peníze, vyrobte si cenovky, které přiřadíte k různým hračkám, a nákupy mohou začít. Můžete k tomu také použít dětskou pokladnu, která má kalkulačku. Dítě si na ní může svůj výpočet zkontrolovat. Nebo jdete nakupovat vy a dítě dělá pokladní či pokladního, kdy nejprve samo vypočítá, kolik máte za nákup zaplatit a zkontroluje si svůj výpočet na pokladně (kalkulačce). Poté mu zaplatíte a ono musí opět spočítat, zda jste mu dali správný obnos, případně kolik vám má vrátit.
  • Můžete také rozměnit opravdové peníze (zpočátku na koruny, aby se dítěti dobře počítalo, kolik má zaplatit) a při nákupu dítě nechte, aby si samo koupilo například žvýkačku a pomocí korunek zaplatilo paní prodavačce správný obnos. Uvidíte, že takováto hra bude dítě bavit ze všeho nejvíc, protože z ní i něco bude mít.
  • Pro nácvik můžete využít i dominové karty, kdy děti počítají a sčítají tečky v obou polích. Domino se dá použít ale i při nácviku odčítání, kdy děti nejprve všechny tečky sečtou a následně zase tečky z jedné poloviny odečtou. Děti tak mohou tvořit nejrůznější příklady a dobře si procvičí sčítání i odčítání a ještě u toho musí při vymýšlení příkladů náležitě přemýšlet.
  • Můžete také dítěti vyrobit karty podobné dominovým, na kterých budou místo puntíků jen dvě prázdná políčka. Místo nich bude dítě do karty skládat různý počet knoflíčků nebo jiných předmětů podle vašeho zadání nebo si může zadání vymýšlet samo a podle něj pak tvořit příklady. U obou variant si procvičí sčítání, odčítání i matematickou představivost.
  • Hra „Na třepanou“: dítě si vezme do dlaně určitý počet malých předmětů, ruce spojí a zatřese s nimi. Na váš pokyn, nebo jak samo bude chtít, ruce od sebe oddělí a v každé z nich bude nějaký počet předmětů. Dítě řekne, kolik má v každé ruce věcí a následně podle toho vymyslí příklad, který vypočítá.
  • Dobré také je, když dítě trénuje rozklad čísel na dvě menší. Nejprve si napíše na papír jakékoli číslo, které už ve škole probírali, pak od něj nakreslí dvě šipky (jedna ukazuje šikmo dolů vpravo, druhá zase šikmo dolů vlevo) a přemýšlí, která dvě čísla dají dohromady číslo nad šipkami. Takto vždy k šipkám napíše všechny varianty, které ho napadnou.
  • „Na kukačku“ – je další oblíbená hra. Hraje se ve dvojicích, ale dítě ji může hrát i samo. Nejprve si vysvětlíte, že kukačka je pták, který snáší vajíčka do cizího hnízda. Pak si připravíte 10 hrášků (knoflíků, fazolí, víček, kaštanů, oříšků …) a 10 fazolí (nebo čehokoli jiného). Vezmete si mističku, která bude představovat hnízdo, v němž bydlí nějaký ptáček. Ten naklade např. 2 vajíčka. Přiletí kukačka a do hnízda např. 3 vajíčka přidá. Dítě má za úkol vymyslet příklad a vypočítat, kolik je v hnízdě vajíček. Chcete-li s dítětem procvičit i odčítání, řeknete například, že v hnízdě bylo např. 6 vajíček a 3 se už vylíhla. Dítě zase vymyslí příklad a vypočítá ho.

 

            Kromě klasického sčítání a odčítání se děti učí i dopočítávat do určitého čísla. To spočívá v tom, že mají příklad, ve kterém znají jedno číslo a výsledek. Jejich úkolem je zjistit a doplnit číslo, které v příkladu chybí. Pro někoho je takový příklad hračka, jinému opět trochu zamotá hlavu. Na řadu tedy opět přichází názorné pomůcky, o kterých jsem mluvila výše. Ve škole také s dětmi používám číselnou osu, kterou má každý nalepenou na lavici a která mu v případě potřeby pomůže. Dítě si nejprve na číselné ose ukáže první číslo z příkladu. Pak dětem položím otázku (někdy ji pokládají i šikovní žáci), kolik prstíkových kroků musí udělat, aby se dostaly k druhému číslu. Děti postupně pochopí a po dobrém procvičení už s tímto typem příkladů nemají problém. Pokud ale problém přetrvává, mohou používat názor tak dlouho, jak potřebují.

            Dalším typem příkladů na sčítání a odčítání je příklad, kdy jsou zapsána vedle sebe dvě čísla a dítě má zjistit, o kolik je druhé číslo větší nebo menší než to první. Opět s dětmi hodně využívám číselnou osu, prsty a jiné názorné pomůcky, dokud si s příklady nedokážou poradit samy.

            Děti také mohou do již zapsaných příkladů doplňovat správná znaménka. Jejich úkolem je tedy zjistit, zda bude správně plus nebo mínus. Musí si do příkladu tedy dosadit nejprve jedno znaménko a zjistit, jestli příklad vyjde. Pokud ne, zkusí příklad vypočítat s druhým znaménkem. Opět si tak procvičí sčítání, odčítání i matematické myšlení. Časem už pak děti ani nepotřebují zkoušet znaménka do příkladu dosazovat, protože se prostě na příklad podívají a hned je jim vše jasné.

O něco obtížnější je hledání chyb v příkladech. Děti si příklad spočítají a zjistí, jestli je vypočítaný dobře či ne. Pokud zjistí, že je v příkladu chyba, tak ji mají za úkol opravit.

  • Toto bude mnohem zábavnější, když dítě diktuje rodiči příklady a on je má za úkol vypočítat (samozřejmě dělejte schválně chyby, aby dítě mělo co opravovat …). Dítě pak kontroluje, jestli rodič příklady vypočítal správně. A největší zábava přichází nakonec, kdy vám dítě smí dát známku. Určitě bude mít z pětky, kterou vám dá, obrovskou radost. 
  • „Plácaná“ je u mě ve třídě velice oblíbená hra. Potřebujete k tomu velký papír (my máme ve škole tabuli) a plácačku na mouchy. Na papír napíšete číslice do tolika, do kolika se dítě učí počítat (mohou se i opakovat). Následně řeknete nějaký příklad a dítě plácne plácačkou správný výsledek. Můžete se u toho i střídat nebo si pozvěte kamarády, se kterými bude dítě soutěžit.
  • Dítě může řešit i nejrůznější matematické hádanky, počítat sčítací trojúhelníky, hady atd. Můžete mu nakopírovat různé vybarvovací obrázky atd.

            Zkrátka a dobře, nápadů na nejrůznější hry, jak procvičit sčítání a odčítání do 10, je spousta. Stačí se jen zamyslet a určitě každého z vás něco napadne. Nebo se můžete podívat na nějaký podobný článek jako je tento a o inspiraci bude postaráno. Pak už nezbude než procvičovat, procvičovat a procvičovat. Důležité ale je, abyste nic neuspěchali. Postupujte pomalu, a pokud dítě nezvládá příklady do 5, tak ho nenuťte počítat do 10 či dál. Jen byste mu zamotali hlavu a matematiku znechutili na hodně dlouhou dobu. Pamatujte, že je důležité rozvíjet matematickou představivost. Používejte proto při počítání názorné pomůcky a hrajte matematické hry. Dítě tak uvidí, že i matematika může být zábavná a hlavně, že se jí nemusí bát.