Vzpomínám si, jak jsem jako malá toužila po panence, která byla v té době novinkou na trhu. Hrozně jsem si ji přála, stejně jako asi všechny holčičky, protože to byl prostě hit. A když jsem ji pak k narozeninám opravdu dostala (sice o rok později, ale to mi vůbec nevadilo), opatrovala jsem ji jako oko v hlavě. Hlídala jsem, abych si ji neumazala, nerozcuchala nebo někde neztratila. A panenku mám schovanou doteď v téměř neporušeném stavu.

            Když si tuto situaci představím dnes, tak vidím děti, které si také hrozně moc přejí nejrůznější věci. V tom jsou stejné jako děti dřív. Přesto tu ale rozdíl je, protože když dnešní děti vytouženou věc dostanou, tak si s ní hrají jen chvíli a příliš jim nevadí, když se hračka ušpiní, rozbije nebo ztratí. Proč taky? Vždyť jim přece rodiče koupí novou. Stačí si jen říct, případně dupnout, zabrečet či se vzteknout. A ejhle, nová věc je doma. Děti jsou spokojené a rodiče mají klid. Jenže pak se nemůžeme divit, že jsou mnohé děti takové, jaké jsou.

            Dnešní děti (i mnozí dospělí) mají všechno, na co si jen vzpomenou, a my rodiče jen kmitáme a snažíme se, aby těm našim zlatíčkům nic nechybělo - vlastní pokoj, nové kolo, značkový mobil, drahé oblečení atd., protože na tom přece nemohou být hůře než děti od sousedů. Je to tak ale správně?  Proč máme potřebu se neustále s někým porovnávat a ještě v tom podporujeme děti. Proč chceme mít stejně nebo lépe ještě víc než ostatní? Kam se vytratila skromnost? Ano, já vím, ta se v současnosti příliš nepěstuje. A mě opět napadne otázka: „Je to tak správně?“ Myslím, že ne. Dnešní děti sice mají všechny vymoženosti, které současný trh nabízí, ale to základní jim chybí. A co to je? Odpověď je velice jednoduchá. Dnešním dětem chybí skromnost, vděk, láska a společnost rodičů, kteří by je naučili, jak a proč si mají vážit všeho, co mají a dostávají.

            Chceme-li totiž, aby byly naše děti skromné, aby uměly poprosit, poděkovat a ocenit, když pro ně někdo něco udělá, musíme je to naučit. K tomu je ale potřeba, abychom s dětmi trávili co nejvíce času a abychom jim šli příkladem. Rodina je přece základem všeho, a pokud nefungujeme my dospělí, tak to nemůžeme chtít ani po našich dětech. A jak tedy na to?

  • Začněte od útlého věku

            Veďte děti k tomu, že nic není zadarmo a nic není samozřejmostí. Děti musí pochopit, že všechno, co máme, si musíme nějak zasloužit, něco pro to udělat. Ukažte jim, že je potřeba se o věci (hračky, oblečení atd.) starat, aby se nerozbily, neušpinily, neztratily atd. Proto veďte děti od malička k pořádku. Naučte je, aby si po hře, po příchodu ze školky, školy … vše uklidily na vyhrazené místo a buďte důslední. Nejprve uklízejte společně a postupně převeďte zodpovědnost na dítě samotné. Vysvětlete mu, že když bude mít vše na svém místě, tak to tam příště zase najde a nestane se, že by se mu něco ztratilo. Pokud to ale udělá ledabyle, bude to na jeho zodpovědnost a vy mu novou věc nekoupíte, protože se o tu starou špatně staralo a s novou by to dopadlo stejně.

  • Nezahrnujte dítě věcmi a hračkami

            Hračky jsou v životě dítěte velice důležité, protože pomáhají stimulovat jeho vývoj a umožňují poznávání světa. Nicméně není hračka jako hračka a navíc jejich nadbytek škodí. Kvalitní a funkční hračky rozvíjejí myšlení a tvořivost dětí, podporují jejich soustředěnost na hru a následně práci, učí je rychleji a snáz navazovat vztahy s druhými lidmi atd. Pokud je ale hraček kolem dítěte moc, brání to rozvoji dětské představivosti. Dítě neví, co by si vybralo a u ničeho nevydrží příliš dlouho. Pokud má dítě příliš mnoho hraček, je pro něj obtížné soustředit pozornost na jednu konkrétní, nestará se o ně a přestává si jich postupně vážit, protože ví, že kdyby něco, má ještě spoustu dalších možností nebo dostane novou. Proto není dobré kupovat zbytečně mraky hraček, jen aby mělo dítě radost (A přiznejme si, mnohdy máme z hračky větší radost my, než dítě. J). Menší množství hraček pak dětem umožní více se věnovat knížkám, hudbě, kreslení, sportu, přírodě a dalším koníčkům, ke kterým nepotřebuje příliš věcí, ale které jsou o to hodnotnější. A pokud si vzpomínám, tak malé děti stejně nejvíce baví si hrát s věcmi, které vlastně vůbec hračky nejsou. Taková PET lahev nebo mámina vařečka s hrncem jsou totiž mnohem zábavnější než blikací autíčko na baterky nebo panenka s vlasy až na zem.

  • Naučte dítě, jak se má o své věci starat

            Ukažte dětem, jak si s hračkami správně hrát a jak se o ně správně starat, aby dlouho vydržely. Dbejte na jejich úklid a správné zacházení. Pokud zjistíte, že vaše dítě často hračky díky špatnému zacházení rozbíjí, neuklízí je po hře nebo si s nimi vůbec nehraje, podstatnou část z nich odeberte. Když budete důslední, dítě brzy pochopí, že tudy cesta nevede a začne se ke svým věcem chovat ohleduplně a správně.

  • Ukažte dítěti, jak je pěkné se rozdělit

            Ukažte dítěti, jak je hezké se rozdělit nebo obdarovávat druhé. A nemusí to být jen kupovanými věcmi o Vánocích, narozeninách a svátcích. Mnohem větší hodnotu má přece vlastnoručně vyrobený dárek, protože do nich dáváme druhému kus sebe. K nezaplacení je i milý úsměv, pomoc či dobrý skutek, který můžeme darovat a udělat kdykoli a komukoli. Díky tomu dítě zjistí, co je v životě důležité a nebude z něj malý sobec, který pouze bere.

  • Naučte dítě poprosit a poděkovat

            Nenásilnou formou dítěti ukazujte, co pro něj druzí dělají. Když například dostane dárek k narozeninám, tak mu řekněte, jak je milé, že si na něj babička s dědou vzpomněli; jak je tak kniha, kterou dostalo od kamaráda, pěkná atd. Důležité ale je, abychom svým dětem šli příkladem. Nejen za dárek, ale i za každou drobnou pomoc vždycky poděkujte a ukažte svůj vděk. Pokud něco potřebujete (i od dítěte samotného), tak ho poproste a opět nezapomeňte poděkovat. Děti jsou jak opičky a nevědomky napodobují naše chování. Pokud tedy my dospělí budeme brát vše jako samozřejmost a budeme jen rozkazovat bez toho, abychom druhé slušně o pomoc poprosili nebo i za maličkost poděkovali, tak se nebudeme moci divit, že to ani naše děti neumí a jsou nevděčné. 

  • Seznamte děti s hodnotou peněz

            Umožněte dětem (samozřejmě přiměřeně jejich věku) nahlédnout do finančních plánů rodiny. Ukažte jim, kolik stojí bydlení, oblečení a jídlo, ale také jejich kroužky, nový mobil či tábor. Seznamte děti s hodnotou různých věcí a také s tím, kolik námahy a času vás stojí, než si na všechno vyděláte. Můžete také dítěti vysvětlit, jak fungují platební karty. Spousta menších dětí si totiž představuje, že z bankomatu padají peníze bez omezení, že prostě jen přijdou a bankomat jim dá, co si na display naťukají. Zkuste proto vzít dítě na nákup a zaplaťte v hotovosti, aby názorně vidělo, kolik peněz za týdenní nákup utratíte.

            Starším dětem také můžete dávat kapesné, aby si vyzkoušely, jak s penězi hospodařit a jakou vlastně mají hodnotu. Dobré je, když si dítě kapesné zaslouží. Můžete mu třeba dát odměnu za drobnou pomoc v domácnosti atd., vy přece také musíte chodit do práce, abyste dostali výplatu. Dítě díky tomu snáze pochopí, jak věci v životě fungují a že nic není zadarmo.

 

            Cesta ke skromnosti a vděčnosti je dlouhá, a pokud tomuto umění chceme naučit naše děti, měli bychom se obrnit trpělivostí. Příkazy a zákazy nám nepomohou, nejdůležitější je náš vlastní příklad a důslednost bez zbytečného rozmazlování drahými dárky, které dětem příliš štěstí nepřinesou. Mnohem větší hodnotu má čas, který společně v rodině strávíte a zážitky, které společně prožijete.  Věci věčně nevydrží, ale vzpomínky vám zůstanou navždy.