Co když ale dítě počítání bez prstíků prostě nezvládá?

            Na používání prstů při počítání panují různé názory. Někteří rodiče i paní učitelky dětem tuto pomůcku zakazují, protože to je podle nich pro malé děti a školák přece musí počty zvládnout bez nich. Ale co když to někomu opravdu nejde?

            Myslím si, že pokud dítě počítá správně, tak je jedno, jestli k tomu použije prsty nebo ne. To však za předpokladu, že ho tzv. „prstová kalkulačka“ příliš nezdržuje. Nevidím důvod, proč by dítě nemohlo prsty používat až do té doby, než si příslušné spoje zautomatizuje a prstíky už nebude k počítání potřebovat. Z praxe vím, že prsty pomáhají nejen prvňáčkům počítat do deseti, ale také starším školákům, když se například učí násobilku. Správné použití prstů dokazuje, že školák chápe princip dané operace (ať už jde o sčítání, odčítání, násobení nebo dělení), což je žádoucí.

Je ale jasné, že prsty nelze používat do nekonečna. Proto na jednu stranu ano, ať dítě prsty používá, když mu to pomáhá, ale zároveň je také potřeba pracovat na tom, aby si osvojilo základní spoje a nemuselo nad nimi dlouze přemýšlet. A jak na to?

            Určitě to nepůjde násilím. Není možné děti přilepit k židli s kvantem napsaných příkladů. Tím bychom docílili pouze toho, že dítě začne počítání nesnášet. K zafixování jednotlivých spojů totiž nedojde za jeden den. Dítě musí vše pochopit a vstřebat.

            Při nácviku se proto zaměřte vždy na jeden konkrétní spoj (např. 5 + 3, 20 – 6, 15 + 5, 19 - 9 …) a nechte dítěti čas, aby si na něj zvyklo.  Neberte počítání jako učení, ale jako hru. Hraní totiž děti baví, povinnosti nikoli.

A jak při nácviku postupovat?

  • Nakreslete obrázek nebo si společně vyrobte barevnou koláž s daným příkladem a pověste ho na viditelné místo. Kdykoli kolem něj pak půjdete, tak si příklad zopakujte.
  • Můžete při počítání předvádět zvířátka. Řeknete např.: „Já sedmkrát zaštěkám a čtyřikrát mňouknu. Kolik zvuků jsem udělal?“ Pak se vyměníte. A takto pokračujete s různými obměnami, dokud vás hra bude bavit.
  • Můžete si příklady i různě zrytmizovat, udělat z nich písničku nebo básničku.

Např.: 1 + 1 to jsou dva, kdo se na mě podívá?

            2 + 1 to jsou tři, myška domů nepatří.

            3 + 1 to jsou čtyři, táta večer domů míří.

            4 + 1 to je pět, počítání umím hned.

            …

Při vymýšlení rýmovaček si děti nejen procvičí a upevní počítání, ale také se i hodně nasmějete a zjistíte, jak bohatou má vaše dítě fantazii.  

  • Po čase, až budete mít procvičeno více spojů, můžete zkusit hrát celodenní hru. Budete k ní potřebovat pouze plnou kapsu žetonů (kamínků atd.). Během dne budete dítě průběžně oslovovat s různými příklady a za každý správně spočítaný od vás dítě dostane žeton (nebo něco jiného). Pokud dítě odpoví špatně, musí jeden žeton vrátit. Večer pak získané žetony s dítětem vyměníte za něco více lákavého - např. nějakou sladkost, samolepku nebo za cokoli, na čem se dopředu dohodnete.

            Ať už vymyslíte cokoli, je důležité, aby si dítě vše zautomatizovalo. Pokud zvládne sčítání a odčítání do 10, bude další počítání mnohem snadnější, protože když začne sčítat a odčítat do 20, bude vycházet z toho, co už zná.

            Ve škole se děti nejprve seznámí s příklady typu 11 + 1, 12 + 3, 15 + 4 atd., které se počítají stejně jako příklady do deseti (1 + 1, 2 + 3, 5 + 4 …), jen je v nich navíc desítka. Toto když dítě pochopí, půjde mu počítání snadno. Učitel dětem ukáže, jak je možné první číslo rozložit na desítku a jednotky, což by mělo dětem počítání usnadnit. Nicméně, najdou se i takové děti, které zvládají počítat hned a bez rozkladu nebo takové děti, kterým rozklad akorát zamotá hlavu. Proto je potřeba přijít na takový způsob počítání, který bude vašemu dítěti vyhovovat nejvíce. Toho se pak držte.

            Při nácviku odčítání děti nejprve počítají příklady typu 12 – 2, 16 – 6 atd. - opět za pomoci rozkladu a teprve poté se přechází ke složitějším příkladům. Stále ale zůstává velice důležitý názor, který dětem ukáže množství, které jednotlivé číslice představují. Proto nemá smysl dětem bránit v počítání na prstech atd., když jim to počítání usnadňuje. Jsou to pořád prvňáčci, kteří se počítat teprve učí. Nemůžeme po nich tudíž chtít, aby vše uměly hned a bez chyb.

  • Pro vlastní nácvik počítání můžete opět využívat nejrůznější názorné pomůcky jako je počitadlo, číselná osa, PET víčka, fazole, hrášky, dřívka, korálky atd. Důležité je, aby dítě počítání bavilo.
  • Velmi oblíbená je i hra na obchod. Zejména tehdy, když pošlete dítě nakoupit doopravdy a bez seznamu – tedy když si bude moci koupit, co bude chtít. Sice vás to bude stát 20 Kč, ale to nevadí. Dítě totiž bude muset přemýšlet, kolik co stojí a co si za vámi darovaný peníz může vlastně koupit. Díky tomu si procvičí počítání a ani ho nenapadne, že se vlastně učí.
  • Zajímavé je i barevné počítání, kdy dětem dáte obrázek rozdělený na části. Do každé části napíšete příklad a pod obrázek pak legendu, jak má dítě obrázek vybarvovat (každému výsledku přiřadíte jednu barvu). Dítě pak příklady počítá a jednotlivé části vybarvuje podle vašeho návodu
  • Zajímavé je pro děti i luštění tajných vzkazů. Je k tomu ale potřeba, abyste nejprve vymysleli krátký vzkaz a každému písmenku přiřadili číslo (výsledek příkladu). Následně napíšete příklady tak, aby jejich výsledky odpovídaly číslům u písmen a aby z nich dítě bylo schopno po vypočítání příkladů tajný vzkaz přečíst. Do vzkazu napište určitě něco pro dítě lákavého, aby mělo motivaci pro další počítání. Může to být i vzkaz na pokračování. Hra bude pro dítě o to zábavnější, když lístečky s tajenkou na pokračování schováte různě po bytě nebo po zahradě a dítě je bude muset podle indicií hledat. 
  • Můžete si zase vyrobit pexeso nebo domino s příklady. Tyto hry nikdy nepřestanou děti bavit. Zejména tehdy, když je „na oko“ necháte vyhrávat. Důležité přece je, aby počítaly a aby je počítání bavilo.
  • Oblíbené jsou u dětí početní pyramidy nebo hadi. Stačí namalovat obrázek a napsat do něj příklady nebo výsledky příklady. Nebo můžete vyrobit obtížnější variantu, kdy obrázek rozstříháte jako puzzle a dítě ho bude muset za pomoci počítání poskládat.
  • Zajímavá jsou i bludiště, kdy dítě pomocí počítání příkladů hledá cestu zvířátka k domečku atd.

 

            Určitě Vás napadnou další způsoby, jak dítě bezbolestně, hravou formou učit a zkoušet. Důležité ale je, abyste na dítě nevyvíjeli zbytečný nátlak, nevyhrožovali mu, nenadávali atd. Je potřeba dítě motivovat, procvičovat hrou a hlavně chválit za sebemenší pokrok a úspěch. Zpočátku vám to bude připadat náročné (zejména na čas), pokud to ale nevzdáte a budete důslední, úspěch se dostaví. A když náhodou zrovna nebudete mít příliš času si s dítětem hrát, můžete mu pustit procvičování na počítači (na internetu). V dnešní době již existuje spousta zábavných interaktivních programů, které děti baví a ještě se jejich hraním něco naučí.