Jak jsem již řekla, psaní je třetí dovednost, se kterou se musí malí školáci poprat. A někteří se s psaním opravdu „perou“. Právem se pak jejich písmo nenazývá písmem, ale spíše „škrabopisem“. Je jasné, že někomu jde psaní líp a někomu hůře. Nikdo nemá nadání na všechno, ale při troše dobré vůle s trpělivostí, důsledností a pečlivou přípravou se dá zvládnout hodně, což mohu ze své několikaleté praxe potvrdit. S oblibou na konci první třídy říkám, že i ti nejhorší škrábalové se nakonec „vyškrábali“ k čitelnému a vcelku úhlednému písmu, ze kterého mohou mít radost. A na dětech je vždycky vidět, že tu radost z každé povedené práce opravdu mají.

            Pojďme ale pěkně od začátku. Než totiž děti dojdou k vlastnímu psaní písmen, slabik, slov a vět, měly by projít pečlivou grafomotorickou průpravou. A co to je? Jedná se o dlouhou řadu nejrůznějších cvičení na uvolňování celé ruky, zápěstí i prstů a o nácvik správného držení tužky, což není úplně jednoduché. Když se totiž podívám kolem sebe, tak naprostá většina lidí stejně drží psací potřeby špatně. Důsledkem toho pak nevydrží dlouho psát, z psaní je brzy bolí ruka, mají v ní křeč atd. Proto je důležité přípravu na psaní nepodcenit a začít s ní včas. A kdy to je?

            Psát se neučí až školáci. S psacím náčiním – hlavně s tužkou a pastelkami se seznamují již malé děti. Jsou zvídavé a rády experimentují se vším novým, proto je brzy přilákají i pastelky a barvičky. Malé děti většinou kreslí rády, všude a vším, co jim přijde pod ruku. Proto již v raném věku můžeme (a měli bychom) kontrolovat, jak dítě tužku nebo pastelku drží. Ruka by měla být uvolněná, protože křečovité držení zabraňuje plynulým pohybům. Stejně tak napětí a příliš silný stisk jsou pro ruku velmi únavné. Křečovité držení pera může být také znamením toho, že se dítě snaží být příliš pečlivé. Pokud zjistíme, že dítě drží tužku špatně, tak to neznamená, že na něj budeme křičet a mračit se. Naopak mu opatrně nastavíme prstíky a ruku tak, jak je to správné. Důležité je, abychom dítě ke kreslení motivovali pomocí nejrůznějších činností, díky kterým si bude rozvíjet hrubou i jemnou motoriku. Zejména jemná motorika (a později i grafomotorika) je pro budoucí psaní velice důležitá.

            Jemnou motoriku můžeme rozvíjet již od útlého věku manipulací s různými předměty. Děti si rády staví z kostek, třídí tvary, navlékají korálky, skládají puzzle, modelují, hrají kuličky a spoustu dalšího. To vše (spolu s kreslením a malováním) jim později pomůže při výuce psaní. Děti, které mají rozvinutou jemnou motoriku, většinou nemívají při nácviku psaní problém a faktem je, že i rády a hezky kreslí. Pokud ale někdo nekreslí rád a těmto činnostem se doslova vyhýbá, tak ho jen těžko budeme motivovat k psaní, protože ho to také nebude bavit. To ale neznamená, že bychom to s takovým dítětem měli vzdát. Právě naopak. Je potřeba vyvinout větší úsilí a vymýšlet takové činnosti, abychom dítě i přes jeho zjevnou nechuť motivovali a psaní mu alespoň částečně zpříjemnili, i když to často bude s vypětím všech našich sil. 

            Kromě rozvoje jemné motoriky je také velice důležitý rytmus. Jak jistě všichni víme, malé děti mají rády nejrůznější říkadla, rýmovačky, písničky a básničky. Nejlépe takové, u kterých se mohou vyjádřit celým tělem. A právě rytmus je při psaní velice důležitý. Proto by neměl při nácviku chybět. Čím více je kreslení nebo psaní rytmické, tím je ruka uvolněnější a díky tomu to i lépe jde.

            Společně s jemnou motorikou se při kreslení a psaní rozvíjí i tzv. grafomotorika, což je jakýsi soubor psychomotorických činností založených na koordinaci oka a ruky. Tato koordinace se postupně zdokonaluje a umožní tak dítěti spontánní grafický projev a později i psaní. Nerozvinutá nebo špatně rozvinutá grafomotorika bývá dnes častým důvodem pro odklad školní docházky. Grafomotorické poruchy se nejčastěji objevují spolu s horší koordinací těla a artikulačních orgánů. Proto je potřeba případné nedostatky a problémy v grafomotorice rozpoznat včas již v předškolním věku a tím se vyhnout pozdějším potížím. Z toho důvodu připravují školy, školky i další centra různé kurzy zaměřené právě na rozvoj grafomotoriky, která je pro psaní tolik důležitá.

           

            A jak můžeme grafomotoriku rozvíjet doma?

           

            Úspěch každé činnosti závisí na motivaci, kterou si získáme zájem dítěte a udržujeme jeho pozornost. Jednotlivé cviky je vhodné motivovat nějakým pohybem, který děti znají z běžného života. Než však začneme jakoukoli grafomotorickou činnost, je potřeba se uvolnit a připravit. Důležitá je rozcvička pomocí básniček a písniček, kde se střídají dynamické a statické cviky. Poté by mělo následovat uvolnění. Vhodné jsou zejména krouživé pohyby, při kterých je nutné dbát na to, aby vycházely z té části ruky, kterou procvičujete (ramenní kloub, loketní kloub, zápěstí, prsty). Teprve po důkladném uvolnění a rozcvičení je vhodné přejít na vlastní grafomotorické cviky, které provádíme na velkých plochách. Nejvhodnější jsou pro dítě materiály, které zanechávají silnou stopu (houbička + barvy, velké křídy, štětce + barvy, korkové zátky + barvy …) a dobře se drží. Také je možné při nácviku používat mouku, pěnu na holení, písek atd., do kterého děti kreslí prstem. Tužku jako takovou necháváme až na závěr a při práci s ní vždy dbáme na správný špetkový úchop a držení.

            Při nácviku bychom měli začít u nejjednodušších tvarů. Z toho důvodu bychom měli jako první věc zařadit hru s bodem (tečkou). Bod je základem jakéhokoli pohybu a grafického záznamu. Vychází z něho geometrie, výtvarný jazyk i písmo, proto je nutné mu věnovat náležitou pozornost při rozvoji grafomotoriky. Cílem her je otiskování nejrůznějších materiálů na ploše. Děti mohou pracovat na svislých i vodorovných plochách tak, aby si ruku ničím nepodpíraly a aby pohyb vycházel z celé paže.

 

Např.   : otiskujeme prstíky do mouky, písku, pěny na holení …

            : otiskujeme namočenou či nabarvenou houbičku, korek, štětec atd. na svislou

             i vodorovnou plochu

            : ťukání (tečkování) silným fixem na papír (děláme zrní pro kuřátka)

           

            Poté následují tzv. vertikální linie, protože vycházejí z bodu. Jedná se o nácvik krátkých čar ve směru shora dolů (i zdola nahoru) v pravolevém sklonu. Dají se nacvičit i spojováním bodů. Cílem je zvládnout pohyb s využitím plné, souvislé, přerušované i kombinované linie vedené ve směru zleva doprava nebo opačně.

 

Např.   : napodobujeme pohyb ve vzduchu

            : můžeme provlékat velkou jehlu sem a tam skrz papír

            : kreslíme prstem krátké čáry do mouky, písku, pěny na holení …

            : děláme dlouhé svislé čáry na svislé i vodorovné ploše

           

            Třetím úkolem je zvládnutí horizontálních linií, které mohou být souvislé, přerušované, vedené zleva doprava i opačně. Nejprve začneme s krátkými čarami a postupně je prodlužujeme v závislosti na věku dítěte. Základní pohyb by měl vždy vycházet z ramenního kloubu s tím, že se pohybuje se celá paže.

Postupně se pak přechází ke spojení vertikálních a horizontálních linií. Nejjednodušším způsobem nácviku je spojování bodů s cílem vytvořit požadovaný tvar tak, že děti linie různě kombinují a vytváří tzv. lomené linie.

 

Např.   : děláme prstíkem krátké čáry zleva doprava (mouka, písek, pěna …)

            : spojujeme body pomocí krátkých čar zprava doleva i opačně

            : kreslíme pavučinky spojováním bodů čarami

            : kreslíme pilky, zuby …        

           

            Po liniích pak přichází na řadu krouživé pohyby zápěstí a prstů, které už jsou náročnější na koordinaci oka a ruky. Při nácviku se postupuje od čmáranice k pracovnímu pohybu mletí, houpání nebo navíjení až po nácvik kruhu jedním tahem bez opravování a nácvik oválu. Využívá se kroužení ve směru zdola vlevo, zdola vpravo, shora vlevo, shora vpravo, nacvičuje se kroužení z vnější okrajové linie až po střed i opačně. Důležité je opět hlídat ruku, aby byla uvolněná.

 

Např.   : v předklonu kreslíme motanice, čmáranice, klubíčka (celá paže musí být uvolněná)

            : děláme šneky, vajíčka, ovály … prstíkem do mouky, písku, pěny, na papír na svislé

              i vodorovné ploše

           

            Když dítě zvládne krouživé pohyby, přichází na řadu obloučky, vlnovky, smyčky a osmičky. Obloučky nacvičujeme v poloze horního a dolního oblouku. Vlnovky nacvičujeme zprava doleva i zleva doprava. U smyček pak dítě musí ohnout linii v levopravém směru a správně překřížit v protisměru. Ohýbat linii můžeme s horním i dolním obloukem. Velice důležitá jsou přípravná pohybová cvičení, která navodí správný pohyb při psaní a uvolnění zápěstí a prstů ruky.  

            Ať začnete pracovat jakkoli, vždy je potřeba vycházet z práce celou paží a dbát na to, aby dítě bylo uvolněné. Opravdu trénujte na velkých plochách a s přibývajícím věkem a zkušenostmi plochy postupně zmenšujte. Začínejte kreslením a obtahováním velkých tvarů a pracujte s velkými materiály, které dobře padnou dítěti do ruky a nebudou ho nutit příliš silně tisknout prsty k sobě. Používejte hodně mouku, písek a pěnu, kterou můžete nastříkat třeba na dveře sprchového koutu nebo na kachličky u vany. Takovéto kreslení a psaní děti zaujme nejvíc a uvidíte, že nebudou vědět, kdy přestat. Při procvičování používejte také barvy. Samotný nácvik malých tvarů na různých pracovních listech má vždycky dost času. Proto na dítě nespěchejte a nechte ho, aby se vyřádilo na velkém. A nemusí to být jen doma. Rozprostřete dítěti velký papír na trávníku, dejte mu velký štětec, barvy a uvidíte, jak se vám dítě během chvilky promění v malířského mistra a zahrada v umělecký ateliér.  Takové učení má pro dítě mnohem větší význam než pouhé sezení za stolem a obtahování již předkreslených tvarů. A když se do jeho díla zapojíte i vy, uvidíte, kolik legrace společně zažijete.

Mgr. Marie Čermáková Tomanová