Do podobné situace se někdy zcela jistě dostane většina rodičů. To však neznamená, že dítě bude v budoucnu běžně a bez zardění používat vulgarismy. Děti jsou takové malé „opičky“, které rády opakují vše, co vidí a slyší, a nejvíce to, co by neměly. Dle odborníků je to přirozená součást jejich vývoje. Když se totiž děti učí mluvit, učí se právě nápodobou. Opakují všechno, co slyší, i když zatím nechápou význam. Je tedy na nás rodičích, abychom jim význam slov postupně objasnili, stanovili určitá pravidla komunikace a naučili děti mluvit správně. Nejlépe tak, abychom se za jejich řečnění nemuseli stydět. Dítě by mělo postupně pochopit, která slova používat může a která nikoliv. Přesto ale musíme počítat s tím, že se občas dostaneme do situace, kdy nás děti svým slovníkem zaskočí a budeme se muset hodně ovládat, abychom dokázali trapnou situaci ustát.

            Jak už jsem řekla, malé děti většinou vysloví vulgární slovo poté, co ho někde slyšely. A nemusí to být pouze ve škole či školce. Je to televize, počítač, kde děti nevhodná slova slyší, ale i kamarádi a dospělí, kteří si nedávají před dětmi pozor na jazyk. Ti všichni se podílejí na tom, že v současnosti slýcháme z úst dětí jedno nevhodné slovo za druhým. Zejména malé děti používají nová slovíčka hlavně proto, že se jim líbí, pěkně se vyslovují a zajímavě zní. Děti si také většinou pamatují situaci, při které dané slovo slyšely, a snaží se ho proto podobně samy použít. Myslí si totiž, že je to tak správné a zároveň zkouší, jaká bude naše reakce. Někdy na nás ale nové slovo vysypou jen proto, aby se pochlubily, co nového umí, nebo aby se nás zeptaly, co dané slovo znamená. Nejlépe v situaci, kdy je to nejméně vhodné. Pokud se ale jedná o nové slovo, které jsme u dítěte nikdy neslyšeli, nemůžeme jim to mít za zlé, protože dítě v tomto případě opravdu neví, co to znamená a čeká, že mu vše vysvětlíme.

            U větších dětí je ale situace jiná, protože už používají vulgární slova vědomě a z mnoha různých důvodů. Například proto, že se chtějí pochlubit a vytáhnout před kamarády, možná si chtějí vydobýt určité postavení mezi spolužáky, mohou také chtít ostatním dokázat, že pro ně některé hranice zkrátka neplatí a budou je za každou cenu překračovat, mohou být rozzlobení, zklamaní či frustrovaní atd. Důvodem může být ale i to, že chtějí upoutat pozornost dospělých, která se jim jinak nedostává, někdy také chtějí šokovat své okolí nebo někoho rozzlobit. Pomocí vulgarismů mohou také vyjadřovat svůj nesouhlas s nějakou věcí či situací, svůj vzdor atd. A někdy jenom zkouší, kam až mohou zajít a co jim dovolíme. Proto je velice důležité dětem již od mládí vštěpovat jasná pravidla komunikace s druhými lidmi, abychom se následně nedivili.

            Chceme-li, aby naše dítě mluvilo slušně a peprným výrazům se vyhýbalo, musíme mu jako rodiče jít příkladem. Je všeobecně známo, že děti bývají naší věrnou kopií. Pokud tedy rodiče doma mluví vulgárně, nemůžeme se divit, že tak bude mluvit i dítě, protože si myslí, že je to normální a tím pádem i správné. A když takové dítě nastoupí do školky a následně do školy, problémy na sebe nenechají dlouho čekat. Mohla bych vyprávět, jak velmi nepříjemné pro paní učitelku i pro ostatní spolužáky je, když dítě vypouští před celou třídou ta nejsprostší slova, o kterých si myslí, že se mohou běžně používat. Takové dítě bychom měli vzít stranou, zeptat se ho, kde ke slovům přišlo a následně mu také vysvětlit, že takto se ve společnosti zkrátka nemluví. Dobré také je, když učitel situaci rozebere i s ostatními dětmi, které vulgární slovo slyšely. Bohatě totiž stačí, když je ve třídě jeden či dva žáci, kteří mluví ošklivě, a sprosté výrazy se začnou mezi ostatními dětmi šířit jako epidemie. S nádechem zakázaného ovoce a s touhou dětí na sebe upozornit pak pronikají i do rodin, kde se vždycky mluví slušně. Tito rodiče si následně přichází do školy stěžovat, což není vůbec příjemné. A tady vyvstává otázka, jaké má učitel vůbec možnosti, aby došlo k nápravě. Dětem totiž můžete pořád dokola vysvětlovat, že se vulgárně nemluví, zejména ne na veřejnosti. Jenže když vyrůstá v rodině, kde se sprostě mluví pořád, tak prakticky není šance situaci změnit. Jedinou možností je kontaktovat rodiče, problém s nimi rozebrat a dbát na to, aby dítě alespoň ve škole mluvilo slušně. Rodiče totiž převychovat nelze, i když by to mnozí potřebovali.

            Co ale s tím, když nám dítě domů začne nosit peprná slovíčka? Řekla bych, že hodně záleží na jeho věku. Malé děti jsou totiž velice tvárné a ledasco si nechají vysvětlit. Pokud jim ukážeme, že tudy cesta nevede, že takto prostě mluvit nesmí, protože je to ošklivé, tak s tím většinou přestanou. Horší situace nastane, když jde dítě do puberty nebo když si nechce dát říct a sprostá slova používá čím dál častěji. V takovém případě je nutné, abychom si dali tu práci a našli příčinu jeho nevhodného chování. Dítě většinou jen touží po naší pozornosti nebo pozornosti spolužáků. Přesto bychom ale jeho chování neměli brát na lehkou váhu a říkat, že z toho jednou vyroste. Opak je pravdou. Jak si dítě jednou zvykne mluvit ošklivě, jen těžko se toho bude zbavovat.

            Pokud chceme zjistit příčinu změny chování, je potřeba udělat si na dítě čas a pozorovat kdy, kde a za jakých okolností mluví vulgárně. Jestli je to dopoledne, odpoledne, venku, uvnitř, v přítomnosti dospělých či dětí, když je unavené, napjaté, vzteklé, když se mu něco nedaří atd.  Důležité také je, abychom si všímali, jak se dítě po vypuštění nevhodné hlášky chová - zasměje se, směje se jeho výrazům někdo jiný, reaguje na naše napomenutí pošklebkem nebo se zastydí, dělá mu dobře, když rodiče vypění atd. Díky takovému pozorování a následnému rozboru pak můžeme dojít k tomu, proč se dítě chová určitým způsobem a hlavně můžeme zajistit nápravu tak, aby to bylo přijatelné pro všechny zúčastněné. Možná zjistíme, že dítě jen špatně vyhodnotilo situaci, když slyšelo někoho v určité chvíli při nějaké konkrétní činnosti nadávat, a teď si myslí, že je to tak prostě správné. Jindy ale přijdeme na to, že problém je zakořeněný hluboko a bude nutné vyvinout velké úsilí, aby došlo k nápravě. Jakmile tedy zjistíte, že dítě začalo z ničeho nic mluvit vulgárně, dejte si tu práci a zjistěte proč. Jednou vám za to dítě poděkuje.

            A jak reagovat, když na nás dítě použije nové slovíčko poprvé?

Zcela určitě bychom se měli vyvarovat prudkých reakcí, abychom dítě nevyděsili. Je potřeba se nejprve uklidnit, najít si vhodné místo, kde si s dítětem v klidu sedneme a vše mu náležitě vysvětlit. Nemá smysl dělat, že jsme nic neslyšeli. To by dítě jen došlo k názoru, že může ošklivá slova používat běžně, protože to mámě a tátovi nevadí, tudíž je to asi v pořádku. Tak to ale přece není.  Proto si opravdu udělejte čas a vysvětlete dítěti, co dané slovo znamená a že takto tedy ne.

            Odnaučit dítě mluvit vulgárně není vždy úplně jednoduché. V lepším případě stačí pouze domluva a vysvětlení. Pokud si ale dítě nedá říct a bude nevhodná slova používat dál, je potřeba stanovit pravidla, která musíme důsledně dodržovat. Jen tak je možné ošklivé mluvení děti odnaučit. Důležité také je, abychom nevhodným projevům předcházeli. Zejména v případě, když zjistíme, že si tím chce náš potomek něco vynutit. Pokud mu ustoupíme, udělá to příště zase, protože si bude myslet, že je to k získání dané věci nebo naší pozornosti potřeba. Proto je někdy lepší v tomto případě nereagovat nebo vymyslet vhodný postih, který bude k užitku jemu i ostatním (např. pomoc v domácnosti, korunka do kasičky na peníze za sprostá slova atd.). Nezapomínejte ale také dítě chválit, když uvidíte, že se snaží a že došlo ke zlepšení. Bude tak mít motivaci se dál snažit ošklivou mluvu odnaučit.  

        A na závěr pár tipů, jak na to, abychom doma neměli malého sprosťáčka:

  • Nikdy před dětmi nemluvte vulgárně, hlídejte si slova, která před dětmi používáte, a jděte jim příkladem.
  • Pokud z vás nějaké nevhodné slovo ve vypjaté situaci vyjde, vysvětlete dítěti, že to nebylo pěkné a že jste slovo použili naprosto výjimečně, protože jste byli rozčílení.
  • Připravte se na to, že dítě občas s nějakým „fuj“ slovíčkem přijde.
  • Nenechte se zaskočit a vše mu (přiměřeně jeho věku) v klidu vysvětlete.
  • Domluvte se s partnerem na určité hranici přijatelnosti konkrétních slov a důsledně ji dodržujte.
  • V případě, že si dítě pořídí nový slovník, pokuste se zjistit, kde k němu přišlo (na dítě ale netlačte, jinak se začne bát a bude reagovat opačně, než si přejete) a vysvětlete mu, že je dané slovo ošklivé a u vás doma (ale samozřejmě i jinde) se zkrátka používat nebude.Vysvětlete dítěti, že některá slova by mohla ostatní urazit a ublížit jim.
  • Vždy si na dítě udělejte čas, aby si nemuselo vaši pozornost nevhodnou mluvou a chováním vynucovat.
  • Kontrolujte televizní pořady, filmy, hry na počítači atd., které vaše dítě sleduje, zda v nich nejsou vulgarismy (samozřejmě úplně tomu zabránit nelze, ale je dobré stanovit určité hranice, co ještě přípustné je a co už nikoli).
  •  Dítě nikdy nezesměšňujte, mohlo by se zatvrdit a vulgarity používat naschvál.
  • Motivujte dítě, aby ošklivá slova nepoužívalo.
  • Pokud je to nezbytné, stanovte tresty za jejich používání a buďte důslední.
  • Při výchově dítěte vždy berte v potaz to, že žádné chování není u dětí ve své podstatě špatné. Dítě se vyvíjí a objevuje svět. Bohužel není v našich silách, aby jeho objevy byly vždy pouze pozitivní. Negativním zkušenostem se vyhnout nelze. Co ale můžeme je, že dítě naučíme rozlišovat mezi dobrem a zlem. A používání neslušných slov rozhodně dobré není. Proto je potřeba dítě včas zastavit a navést ho správným směrem.

​​​​​​​Mgr. Marie Čermáková Tomanová