Když si děti hrají s vymyšlenými kamarády, vyprávějí příběhy, které se určitě nemohly stát, nemusíte se hned znepokojovat. Samozřejmě, že příšery neexistují a vedle u stolu nesedí žádná neviditelná holčička, i když vás o tom vaše dítě přesvědčuje. Nemusíme jim kazit všechny představy a fantazie.
Děti předškolního věku si často vymýšlí a fantazírují, v podstatě si tak hrají. Není to nic nepřirozeného, je to součást přirozeného a zdravého vývoje osobnosti. K vymýšlení děti potřebují používat mozek, přemýšlet a to je důležité. Dětské fantazie se nesmí trestat, pak by dítěti mohlo v krajním případě zůstat duševní trauma. Představte si, že si vymyslí, že bylo na výletě ve světě plném dinosaurů a když se s vámi o to chce podělit, vy ho odbudete slovy – „No to je přece hloupost!“. Děti se už pak nebudou chtít dělit o své představy a budou se uzavírat do sebe. Za vymýšlením se také mohou skrývat tajná přání, proto naslouchejte.

Drobné lhaní
Bájné lhaní a představy jsou úplně běžné do čtyř let, někdy až do nástupu do školy. Potom už jsou děti schopné rozlišit mezi realitou a mezi fantazií. V tomto věku přichází lhaní v jiné podobě. Někdy se děti za něco stydí a chtějí to zakrýt, tak zalžou. Lež může být také obrana před studem. Nebo si tak malí uličníci chtějí získat obdiv a respekt ostatních dětí v kolektivu, prostě se trochu vytáhnout. I tady drobné lži vůbec nevadí, naopak. Pokud se dětem podaří zalhat tak dobře, že se to neodhalí, museli to mít dobře promyšlené. Lhát v podstatě nemohou jen děti trpící autismem, pro zdravé děti je to součást přirozeného vývoje. Institut pro studium dětí v Torontu přišel dokonce s výzkumem, který dokazuje, že čím dříve začnou děti přesvědčivě lhát, tím mají větší šanci na úspěch v životě. Udělat dokonalou lež totiž vyžaduje složitý myšlenkový proces.

Trestání přiměřeně, ale spíše prevence
Rodiče by neměli být hodně tvrdí, pokud se jedná o neškodné lži. Dlouhodobějších výsledků se dosáhne jiným přístupem – když budete k dětem přistupovat s pravdou a důvěrou, nebude mít takovou potřebu zalhat, protože se nebude bát s čímkoli se svěřit. Díky pohádkám nebo příběhům ze života, dejte najevo a ukažte, že lhaní se nevyplácí, že lež má krátké nohy. V lepším případě, když dítě zalže, tak se bude cítit natolik provinile a přizná se. Nebuďte naštvaní, toto je ta lepší varianta. Dejte najevo, že přiznání je chválihodné. Ale zároveň připomeňte, že ty nepříjemné pocity, které dítě cítilo, než se přiznalo, ty by bez lží nebyly.

Dospělí v každodenním životě lžou stále, některé lži jsou větší, některé menší. Když sami nežijeme v absolutní pravdě – to by ani v reálném životě nešlo – tak to nemůžeme chtít ani po dětech. Vždyť často i společenský takt vyžaduje milosrdné lži. Lhaním si v podstatě chráníme soukromí a intimitu. Děti se musí pouze naučit, že lhát záměrně a lhát se zlým a škodolibým úmyslem, to je špatné a to se dělat nemá. Každé dítě přehání, když vypráví o něčem, co ho baví, co má rádo. A také zapírá, když jde o nepříjemné věci.

Když lhaní a vymýšlení trvá a trvá...
Pokud má dítě stále fantazijní představy, a to i ve školním věku, ohlídejte, zda není něco v nepořádku. Vývoj osobnosti by měl umožnit dětem dostat se z tohoto období a vyrovnat se s tlakem reality a přijmout ji. Když některé děti nechtějí přijmout realitu, stále utíkají do světa snů, tak by se to mělo řešit nejprve s učitelem či učitelkou. Může se stát, že je dítě při vyučování ve škole jakoby duchem mimo a sní si svůj svět. Pak je na místě probrat s kompetentní osobou, co s tím dělat, jak dítě naučit žít v realitě.
Další věc, na kterou by si rodiče měli dát pozor, je neustálé vymýšlení si kamaráda nebo kamarádky. Pro určitý věk není problém, když maminka večer uloží malého Honzíka a ten ji poprosí, jestli může přikrýt i jeho kamarádku Simonku. Ale pokud toto přetrvává i do školního věku, tak to může signalizovat známky osamělosti.
V drtivé většině případů se nejedná o žádné poruchy. Lhaní je většinou prostě lhaní a tak i k němu přistupujte.