V dřívějších dobách se číst, psát i počítat učily všechny děti stejně. Dnes je ale všechno jinak. Školy rodičům a jejich dětem nabízí různé metody a přístupy a je jen na nás, co si pro své dítě vybereme. Každá metoda má však své klady i zápory a žádná z nich nevyhovuje každému. Proto je velmi důležité se s vybranou metodou seznámit a zodpovědně posoudit, zda je vhodná právě pro naše dítě a jestli mu bude ku prospěchu.

JAK SE UČIT ČÍST?

            V současnosti se rodiče nejčastěji rozhodují mezi čtyřmi metodami výuky čtení. Patří sem metoda analyticko-syntetická (slabikovaní), genetická (hláskovací), Sfumato (splývavé čtení) a globální (čtení celých slov). Každá z těchto metod má něco do sebe, není proto jednoduché si vybrat. Nejdůležitější ale je, aby dítě četlo, rozvíjelo si slovní zásobu, rozumělo čtenému textu a hlavně aby četlo rádo. Každý člověk je jiný a neexistuje univerzální metoda, která by vyhovovala všem. Pojďme se tedy podívat, co která metoda obnáší.

  • Metoda analyticko-syntetická je používána od roku 1864 a v roce 1951 byla zavedena povinně pro všechny školy, proto je u nás nejznámější a nejvíce využívaná. Vychází z mluveného slova, tedy z faktu, že český jazyk je v podstatě fonetický, kde každému písmenu odpovídá příslušná hláska, která se píše stejně, jako se vyslovuje. Z názvu metody je zřejmé, že kombinujeme analýzu (slova jsou rozkládána na slabiky a hlásky) a syntézu (spojování písmen do slabik a slov). Žák tedy při čtení slabikuje. Děti se současně se čtením učí i psát, seznamují se všemi tištěnými písemnými podobami hlásky a podstatným znakem této metody je vzájemný vztah čtení a psaní, což doporučoval už Jan Amos Komenský. Vzhledem k tomu, že se jedná o nejvíce používanou a propracovanou metodu, je k dispozici velký výběr učebnic a literatury. Pro některé děti je však tato metoda náročná a v rukou nezkušeného učitele může vést k mechanickému slabikování bez porozumění.
  • Metoda genetická také není žádnou novinkou. Výuka čtení a psaní navazuje na starou koncepci pedagogů Václava Příhody a Josefa Kožíška, který v roce 1913 sestavil svou učebnici Poupata. Na jejich koncepci navázala v devadesátých letech Jarmila Wagnerová a vytvořila učebnici, která potvrdila, že genetická metoda má své výhody a je ji možné pro výuku čtení v prvním ročníku s úspěchem využít. Dnes je brána jako metoda přirozená, protože děti, které se naučí číst samy ještě před vstupem na ZŠ, postupují obdobným způsobem. Zpočátku je totiž zaujmou velká tiskací písmena, ptají se, co představují a co znamenají. V další fázi se pokoušejí již známá písmena napodobit (napsat) a nakonec sestavují ze známých písmen slova a snaží se je číst. Je dokázáno, že děti, které se učí číst touto metodou, zvládnou rychleji číst s porozuměním, protože metoda klade velký důraz na rozvoj sluchového vnímání. Slova jsou rozkládána rovnou na hlásky a cílem je, aby si dítě každé písmeno (tedy jeho obraz) zároveň ihned propojilo s odpovídající hláskou (zvukem), čímž se urychluje proces čtení. Díky tomu, že se děti zpočátku soustřeďují jen na jeden typ písma (tzv. „hůlkové písmo“), zvládnou celou velkou tiskací abecedu velmi brzy a mohou tak číst lepší texty. Výuka psacího písma se odsouvá většinou až do druhého pololetí a díky tomu je více času na uvolňovací cviky, které jsou velmi důležité pro správné psaní.
  • Sfumato je další metodou výuky čtení, která je založena na periferním načítání slov tak, že dříve než čtenář slovo vysloví, má ho již zrakem načteno. Tím je zajištěno čtení s porozuměním. Sfumato zabraňuje tzv. dvojitému čtení, které se často objevuje u analyticko-syntetické metody. Děti jednotlivé hlásky dlouze protahují a jakoby je „zpívají“. Tím se naučí dokonale rozlišovat dlouhé a krátké samohlásky a také je pečlivě vyslovovat. Metoda se do českého školství dostala v roce 1992. Do té doby byla využívána jako metoda nápravná. Je vhodná pro integraci dětí cizinců, proto se o ní říká, že má inkluzívní charakter. Pří výuce čtení touto metodou se způsob čtení nazývá splývavý, což vychází z pomalé expozice hlásek, které se postupným spojování písmen (hlásek) zkracují. Sfumato je založeno na sladění zraku, dechu, hlasu a sluchu a přesto, že může nezasvěceným jedincům připadat směšně, má nepochybné pozitivní výsledky. Předpokládá však dokonalou průpravu pedagoga. Ministerstvo školství se k metodě splývavého čtení staví pozitivně a uznává ji jako jednu z alternativních možností výuky.
  • Globální metoda vychází z celých vět nebo slov a zachovává je tak dlouho, dokud žák sám nedojde vlastním vývojem k jejich rozboru. Patří mezi metody analytické, tedy takové, ve kterých je výuka vedena od celku k částem. U nás se začala používat na konci 20. let 20. století. Tento přístup je vhodný zejména pro mentálně retardované žáky či neslyšící. Žáci si opakováním mají zapamatovat obrazy tištěného písma a mohou tak rozumět textu, aniž by znali písmena. Cílem čtení je myšlenkový pochod, kdy dítě od začátku rozumí obsahu čteného.

JAK SE UČIT PSÁT?

            Výuka psaní bývá pro mnohé děti i jejich rodiče noční můrou. A někdy i přes sebevětší snahu se písmo nedá nazvat jinak než škrabopisem. Na vině je nejvíce dnešní doba, protože málo píšeme. A když, tak píšeme na počítači, nikoli rukou. Přesto se ve škole psací písmo vyučuje, protože psát umět člověk prostě musí. Je jasné, že si každý postupem času vytvoří vlastní rukopis, ale aby mohl vzniknout, musíme se naučit psát. Stejně jako číst, tak i psát se v dnešní době můžeme naučit různými metodami.

  • Nejčastěji se na školách vyučuje klasické vázané písmo a do nedávna bylo jediným typem ručně psaného písma, které se na základních školách vyučovalo. Děti měly hodiny krasopisu, kde se učily přesně psát všechny psací tvary tištěného písma. Některá česká psací písmena se však téměř nepodobají odpovídajícím tiskacím tvarům a pro čtenáře z jiných zemí se tak psací písmo stává nečitelným. Navíc je obtížněji naučitelné – jen málokterý dospělý si bez obtíží vybaví všechny jeho tvary. Písmena se složitými kličkami se totiž snadno zapomínají a jejich nácvik vyžaduje dlouhodobý dril, což je u mnohých jedinců problém. Školy proto začaly od drilu pomalu ustupovat a výsledkem toho je, že málokdo klasické vázané písmo dokonale ovládá a při nejbližší možné příležitosti je nahradí vlastní zjednodušenou formou, která se blíží písmu tiskacímu. Výhodou tohoto písma je, že nejvíce vychází z možností ruky (především kyvného pohybu). Je postaveno tak, aby psaní rukou bylo co možná nejsnazší (ruka má rychle a plynule klouzat po papíru bez zadrhávání a zastavování) a také učí pečlivosti a soustředění.
  • Novou metodou výuky psaní, která má být dostupná všem, je písmo Comenia script. Jeho autorkou je grafička a výtvarnice Radana Lencová a její spolupracovníci. Písmo vychází z renesančního psaní a má být snadno dostupné všem dětem, včetně těch, které mají poruchy učení nebo jakýkoli jiný handicap v oblasti jemné motoriky. Má rozvíjet individualitu dětí a vést je k tomu, že si brzy najdou svůj vlastní rukopis, aniž by tím utrpěla čitelnost a úhlednost. Toto nové písmo do určité míry připomíná písmo tiskací, obsahuje méně složitých tvarů a také napojování jednotlivých tvarů je jednodušší. Velkou výhodou je, že existují písanky pro praváky i pro leváky, což u klasického písma není. Přednosti tohoto písma jsou: jednoduchost, volitelný sklon písma, volitelnost napojování písmen (napojování být může, ale nemusí), je čitelnější v zahraničí, díky podobnosti s tiskací abecedou si děti snáze osvojí tvary písmen, naučí se rychleji číst a lépe porozumí textu, u některých písmen existuje více tvarových variant a dítě tak má možnost si zvolit to, co mu nejvíce vyhovuje. V současnosti vznikají další typy nevázaného písma, které se však od původního Comenia script liší jen v detailech (Comenia script A – nakladatelství Fraus, NNS Script – nakladatelství Nová škola).

JAK SE BUDE UČIT POČÍTAT?

            Přestože je matematika u mnohých stále málo oblíbeným předmětem, naučit se počítat musí každý – dříve jsme se učili klasicky sčítat, odčítat, násobit, dělit, řešili jsme slovní úlohy a učili se logicky myslet. V poslední době se však na mnohých školách od klasiky upouští. Učitelé totiž začínají matematiku vyučovat podle tzv. Hejného metody, která má dětem umožnit nový přístup k řešení úloh. Čísla jsou často nahrazována jinými znaky (zvířátka, šipky atd.). Děti objevují matematiku samy a baví je to. Mnohým dospělým však některé výpočty nedávají smysl a postrádají v nich logiku. Výsledkem nových postupů je to, že se děti nebojí a nemají k matematice odpor. I slabší z nich se na matematiku těší, což je důležité. Výuka matematiky podle profesora Hejného přestává být menšinovou záležitostí a získává si stále více příznivců. Za dva roky tak více než zdvojnásobila svůj podíl na českých základních školách. Vychází z různých experimentů a prakticky využívá historické poznatky, které se v dějinách matematiky objevují od starověkého Egypta až do dnešních dnů.

            Jak patrno, je z čeho vybírat. Pokud se dítě vyvíjí zcela bez potíží (a takových dětí je většina), je v zásadě jedno jakou metodou se naučí číst, psát nebo počítat. Pokud však má dítě potíže, je potřeba zvážit (i třeba po poradě s odborníkem), která metoda pro něj bude nejvhodnější. Projděte si všechny možnosti a zjistěte si o uvedených metodách, které vámi vybraná škola nabízí, co možná nejvíce. Vždy ale mějte na paměti to, že není důležité, co se líbí nám, ale to, co bude přínosem pro naše dítě a podle toho se rozhodujte. Proč se učit složitě, když to jde i jinak.

Připravila: Mgr. Marie Tomanová